HryProDivky.cz
Strach
Ahojky. Píšu pokračování Já Anděl. Ať se líbí. :)
Strach
Mávám křídly. Ohlížím se. U nebeské bráni nikdo nestojí. Jsem úplně sama. Sama....... Mám strach. Pode mnou je SVĚT, ten strašidelný, šedivý a ukřičený. Slzy mi stékají po tváři a padají na zem. Tam dolů, kam nechci. Nebe je ráj, peklo je peklo a svět, je utrpení, bolest a nářek. Jak tu lidé mohou vydržet? Nezblázní se? Nejsou blázni už teď? Stane se mi to taky? Budu už navždycky patřit k nim? Tam dole? Píšou se černé stránky v mém deníčku. Doufám, že zase zbělají. Panebože já mám strach!!! Bože odpusť mi! Prosím! Neposílej mě tam! Slyšíš?! Křičím v duchu. Neudržím se a vykřiknu: "Já to nechtěla udělat! Slyšíš? Prosím! Odpusť mi! Prosím!!!" Rozbrečím se znovu a neberu konce. Chci pryč. Můžu utéct, ale nechci být padlý anděl. Ne. To opravdu nechci. Vydám se tam. Nezemřu. To jediné vím. Buď se zblázním ve světe lidí, nebo v sopce Gru. Vždyť to nemá cenu! Zblázním se! Teď, zítra nebo za týden. Ale určitě se to stane.
Začnu se přibližovat k zemi, rozeznávám jednotlivé lidi, auta a dokonce i listy na stromech. Chci přistát. Vlastně nechci, ale co mám dělat? Ale kde přistát? Všude mě vidí. Je tu tisíce lidí. Jsou tu na každém rohu kamery. Já sem nechci! Pane bože prosím. Prosím..........
Pár citovek. Vím. :) Příště se to trošičku rozjede. :) Slibuju. Jestli se to bude líbit, tak budou citovky. Jestli ne, tak s ciťovkama přestanu. Ahojky. :) (:
