Konečně naděje? 9.

Proberu se. Ležím v nějakém pokoji. Mám hroznou náladu. ,,Do háje! Kde to zase sem! Mě už to nebaví! Chci svůj normální život!" křičí. Jsem fakt naštvaná. ,,Už mě to štve! Vždycky jsem v pohodě, ale někdo mi to zase zkazí! Já už nemůžu dál! Chci konec! Ať už tohle skončí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" křičím dál. Na chvíli přestanu a vstanu. Jsem v místnosti. Neznámé místnosti. Je tu okno, jednoduchá postel, malý stůl a dveře. Jdu k dveřím. Pomalu je otvírám........... Jé! Známá benzínka. Aspoň, že nejsem zase někde jinde. Prodavačka se otočí. ,,Ty už si vzhůru?" ptá se mě, jako kdybych nebyla. ,,Jó sem," odpovím. ,,Chceš něco k jídlu?" Podává mi pixli s koláčem. ,,Můžu?" ptám se o odklopuji víko. ,,Jasně," odpoví prodavačka a tím náš rozhovor končí. Sednu si na postel a jím. Mám takový hlad! Mňam mňam. :) Kouknu se z okna. Silnici lemuje krásná krajina. Stromy a pole a... Domy! Vždyť tam je domek babičky! Mám ho jako na dlani. :)Běžím za prodavačkou. ,,Vidím náš domek! Je tam," ukazuji směr domku. ,,Jójo? Tak já řeknu Martinovi, aby tě tam hodil," sice nevím, kdo je ten Martin, ale na druhou stranu mě vezme za babičkou! Juchů!