Otevřené dveře - Příběhy z panství Rose - Twailightina knihovnička

«Nejnovější články | Twailightina knihovnička

Vytvořit blog | Nápověda

Otevřené dveře - Příběhy z panství Rose

28. srpen 1923

Elisabeth se probudila ve svém pokoji. Poslední co si z předchozího dne pamatovala byla ona postava v černé kápi . Jen vzpomínka na na ni jí naháněla husí kůži. Ale co se stalo pak? Jak se dostala do svého pokoje? Zase další otázky které je třeba zodpovědět. Jako by jich nebylo dost! Vstala z postele, v tu chvíli jí nohou projela tupá bolest. Namáhavě se dostala do koupelny. Oblékla se a sešla dolů do jídelny.

Noha ji hodně bolela a viditelně kulhala. ,,Už jste v pořádku slečno?" zeptala se služebná co stála dole pod schody, a utírala prach. Elisabeth místo odpovědi přikývla. V jídelně už byla připravená snídaně. Elisabeth se posadila a čekala na pratetu. Čekala asi půl hodiny , až teprve potom preteta přišla. Kývla Elisabeth na pozdrav. ,,Je ti lépe dítě?" zeptala se starostlivě. ,,A..Ano. Vím že to bude znít divně , ale co se vlastně stalo?" ptala se opatrně Elisabeth.

,,Ty si to nepamatuješ?" divila se prateta. ,,No vlastně není čemu se divit. Na své procházce v zahradě jsi dorazila k jezírku , před něčím jsi chtěla utéct, mokrá tráva po včerejším dešti ti podklouzla a ty ses praštila do hlavy." dodala prateta. ,,A jak jsem se dostala do svého pokoje?" ptá se dál Elisabeth. ,,Přinesl tě jeden z kuchařů" dodala prateta. Elisabeth se ještě chtěla zmínit o postavě v černé kápi, ale okamžitě ji spolkla.Myslely by si že je blázen.

Po snídani následovala další lekce etikety. Jak správně jíst s příbory, jak se chovat u stolu. Elisabeth to nezajímalo, ale musela to přetrpět. ,,Zítra budeme mít lekci tance." zavolala na ni prateta ze dveří. Lekce skončila, do oběda bylo ještě daleko. Chvíli přecházela po jídelně a pak vyšla ze dveří. Spadla na zem a na ruku jí spadly dva talíře. Co se stalo? Otevřela očči a rozhlédla se. Srazila se s nějákým klukem , co nesl talíře.

,,Omlouvám se , neviděla jsem tě." řekla Elisabeth . ,,To nevadí..." řekl lehce podrážděně , v tom ho Elisabeth poznala byl to ten samý , který kontroloval bezpečí jejího pokoje. ,,Je vám lépe?" zeptal se mezitím co začal ze země sbírat střepy. ,,Ano, takže to jste byl vy můj tajemný zachránce?" zeptala se a hledala talíře co pád přežily. ,,Tak tajemný zas ne."odvětil a svázal střepy so zástěry. Pak beze slova odešel. Bylo to zvláštní setkání, jistým způsobem byla ráda že na něj narazila.

Do oběda se toulala po panství. A narazila na dveře, byly železné a zamčené na tři zámky. Co se za nimi mohlo skrývat?Přiložila k nim ucho, chvíli bylo ticho, pak ho ale vystřídal děsivý řev, velká rána a zase ticho. Elisabeth rychle odešla. Vyděsilo ji to . Koho by to také nevyděsilo. Co ale toto panství skrývá? Z přemýšlení ji vyrušily hlasy. Služebné stály nedaleko a hlučně si povídaly. ,,Slečno, slečno. Tady je křídlo služebnictva sem by jste chodit neměla." upozornila ji jedna služebná. Elisabeth přikývla, rychle prošla kolem nich. K dveřím se zámky se už vracet nechtěla.Pak strávila zbývající čas do oběda ve svém pokoji.

Odpoledne pršelo, atmosféra v dámském salonku by se dala krájet. Po obědě přijela jedna z pratetiných známých Evita. Nepřijela ovšem sama , přivezla sebou svoji vnučku Annabell, která byla asi stejně stará jako Elisabeth. Neustále se usmívala a ve svých bílých šatech působila jako nivinné jehňátko, naproti tomu její babička vypadala přísně, vznešeně , jako majestátný sokol svoje jehňátko hlídala.

Z toho co Elisabeth slyšela pochopila že Annabell přijede také na ples, jak je to rozkošné, téměř v každé větě co Annabellina babička řekla bylo podle jejích slov "Naprosto rozkošné"! Jejich rozhovor ji unavoval. Když odcházely pocítila Elisabeth obrovskou úlevu.

Bylo pozdě odpoledne, chtěla vědět jestli tam měli knihovnu. Služebné jí popsali cestu a ona okamžitě vyrazila. Milovala chvíle mezi knihami. Jejich vůně, stará papírová vazba, nejkrásnější na tom všem bylo , že kažná byla vždy originál. Sedla si do staré kožené pohovky umístěné mezi vysokými regály knih. Skoro okamžitě se začetla do příběhu jedné z knih.

Proto si také nevšimla že se postava v černé kápi krčí za jedním z regálů a pozoruje ji.....

Další kapitola