Na správném místě v nesprávný čas 6

«Nejnovější články | Twailightina knihovnička

Vytvořit blog | Nápověda

,, Bello!" Bella vykoukla zpoza dveří koupelny s hřebenem v ruce. ,, Co je?" zeptala se nevraživě ve snaze zkrotit své neposlušně se kroutící vlasy ,, Nemám co na sebe." postěžovala jsem si. ,, Tak si něco pujč z mé skříně, je tam toho dost."

Přešla jsem k její skříni a otevřela ji, bylo to jako bych hleděla do nějaké nekonečné studnice šatů, šperků, bot a všeho na co si jen můžete vzpomenout. Nechtěla jsem jí věci moc rozházet, ale ani jsem nemusela, na první pohled mě totiž zaujaly šaty visící na ramínku , jako by zastrčené za všemi ostatními. ,, Páni!" vydechla jsem. Byly úžasné. Celé tmavě rudé jako krev , bez ramínek, s černou mašlí v pase a končily širokou sukní u kolen. Byly prostě dokonalé.

Jakmile jsem si je vyzkoušela zjistila jsem že mi padnou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vlasy jsem si nechala splývat po ramenou a jen velice lehce se namalovala. Zahlédla jsem Bellu ,, Sluší ti to." uznala jsem, a popravdě to tak bylo. Její splývavé černé šaty byly ovšem o mnoho kratší než ty mé. ,, Ty vypadáš.." zarazila se, a pak se rozesmála ,, Cis...Cisso!" sípala mezi záchvaty smíchu. Blondýnka přiběhla , její krátké modré šaty se dost podobaly těm Belliným. ,, Ty jo." vydechla a začala se potichu smát. Nechápala jsem o co jde.

,, Ty šaty jí kupovala matka asi před rokem, nebo šesti." vyprskla Narcissa. ,, Nemůžu uvěřit že ses do nich vešla, já je na sobě neměla ani jednou, ne že by nebyly hezké, ale vybrala je matka, jde o princip." vysvětlovala zadýchaně Bella když se přestala smát.

,, Tak jdete už?!" poznala jsem Alicin netrpělivý hlas. ,, Až se Bella dochechtá tak možná." křikla jsem s úsměvem. To v Belle vyvolalo další záchvat smíchu. Otočila jsem se a z nočního stolku vytáhla drobounký přívěšek na stříbrném řetízku. Byl to květ lilie který mi dal Viktor Krum než jsem předminulé léto odjela z Kruvalu.

Zapnula jsem si ho na krku a vykročila jsem ke dveřím ,, Jdeme Bello, Tom už na tebe čeká!" zavtipkovala jsem a ona se taky usmála. Společně s několika chlapci jsme dorazili ke Křiklanovu kabinetu.

Když jsme vešli dovnitř byla jsem překvapená, celý kabinet byl kouzlem zvětšen a proměněn v salonek. Na stolech stálo pití a spousta jídla. Jakmile jsme se přivítali s profesorem začala ta pravá zábava. Tančili jsme a Bella nám dochucovala dýňovou šťávu trochou ohnivé whiskey.

Po pár skleničkách se Cissa vytratila za Luciusem a Bella za některým ze svých mnohých nápadníků , zůstala jsem sama. A tak jsem v klidu popíjela a postávala u okna. V tom mi někdo položil ruku na rameno, škubla jsem s sebou. ,, Alice!" zvolala jsem překvapeně ,, No tak Hermiono, bude legrace!" nalila mi ještě trochu whisky a já ji do sebe naklopila. ,, Teď pojď , někdo by se s tebou rád seznámil." následovala jsem ji a ona mi představila celkem ucházejícího chlapce ze sedmého ročníku, chvíli jsme si povídali, ale pak jsem ho zahlédla. Stál v rohu, sám a hleděl z okna na hvězdy. ,, Promiň, já jenom.." omluvila jsem se a odešla za ním.

,, To ti to nestačilo minule?" otočil se na mě otráveně ,, Přece by jsi neublížil dívce, tady!" pronesla jsem koketně. ,, Je vidět že o mě nic nevíš." řekl výhružně, ale neodešel. ,, A ty o mě snad něco ano?" vyhrkla jsem ,, Jsi jedna z těch co si myslí že jsem dokonalý, úžasný a skvělý, což samozřejmě jsem, ale víš, ty jsi jako Bella." kývl k černovlásce v rohu místnosti, která se zřejmě velice dobře bavila s jedním z chlapců sedmého ročníku.,, Pán je maličko egoista." poznamenala jsem sarkasticky ,, Ano, Pán." zdůraznil poslední slovo ,, Myslíš si snad něco jiného?" nevím jestli to bylo tím alkoholem, nebo náhlým přívalem adrenalinu, ale dostala jsem chuť říct mu pravdu ,, Jsi zmetek co si hraje na pána všeho, ale jednou zůstaneš sám protože takové jako je ona," opět jsem poukázala na Bellu ,, od sebe neustále odháníš!" bylo vidět jak ho můj proslov rozčaroval. ,, Ty jedna odporná hnusná zmije!" vyprskl ,, Myslíš si že jsi víc, ale jsi jen přechytračelá malá holka!" hrdě jsem vystrčila bradu ,, A ty jsi co? Arogantní, hloupý, sebestředný kluk, co prahne po pozornosti natolik že se snižuje ke všemu." opřel se o zeť ,, Kdo že prahne po pozornosti?" jeho hlas zněl mnohem klidněji ,, Ty!" sykla jsem ,, Opravdu?" přikývla jsem ,, Já nevím kdo za mnou dnes přišel." na to jsem neměla co říct.

,, Tak proč jsi tu?" jeho hlas zněl téměř medově ,, To nevím." sklopila jsem oči. ,, Miluješ mě!" znechuceně jsem se na něj podívala ,, Tebe? Ale fuj!" na tváři se mu objevil křivý úsměv , a potom... mě políbil!

Okamžitě jsem od něj odstoupila a vytáhla hůlku z kabelky. ,, Colovaria!" křikla jsem první zaklínadlo které mě napadlo. Raddle okamžitě zezelenal, a to doslova, okamžitě jsem utekla.