Twailightina knihovnička

«Nejnovější články | Twailightina knihovnička

Vytvořit blog | Nápověda

Nečekané oznámení - Příběhy z panství Rose

5. září 1923

,, Proč mě chceš chránit?" zeptala se Elisabeth a naslouchala tenkému hlasu své sestry : ,, V tomto panství se stalo již mnoho zlého, je tu něco co se nedá zastavit... Něco co mě málem zabilo, a co se pokouší dostat na onen svět i tebe!" ,, Proč tu jsi?" ptala se dál Elisabeth a doufala že některé z jejích otázek budou zodpovězeny.

,, Zaútočilo to na mě, skrz mého snoubence Nicolase, mám teď drobné výpadky..." zašeptala těměř neslyšně. ,, Jak to myslíš skrz? Jako že ho něco... ovládlo? " zeptala se Elisabeth nejistě.

Zavládlo dlouhé ticho, po chvíli jej přerušil Elenin tichý hlásek : ,, Posedlo. Tady ve zdech tohoto panství žije něco co nenávidí lásku! Přízrak! Nestvůra! Démon!" ,, Takže je možné že ten co mě napadl byl jen....." ,, Posedlý?!" přerušila ji Elena. dál bylo ticho, nikdo z nich už nepromluvil.

Elisabeth tie odešla do svého pokoje a snažila se usnout, jenže to prostě nešlo, nemohla. Celou noc se jí honily v hlavě nové poznatky, z nichž si udělala shrnutí:

Takže netvor, co nenávidí lásku, posedl Petra a chtěl aby mě zabil, stejně jako kdysi se pokusil skrz snoubence zabít její sestru.

Připadalo jí to šílené, nemožné, ale zřejmě to byla pravda. Musela Petrovi pomoct. Nemůže přece zemřít za něco co neudělal. Tedy alespoň né vědomě. Jak ale bojovat proti neviditelnému démonu ?

Nebe se rozjasňovalo a z červánků vycházelo slunce, celou noc nespala, uvědomila si že musí vypadat hrozně! Když se podívala do zrcadla uviděla že má kruhy pod očima a její blond vlasy trčí do všech stran. Okamžitě letěla do koupelny. Když vycázela vypadala o něco lépe, převlékla se do poměnkových šatů a sešla dolů na snídani.

Bylo ticho ani paní domu, ani Elisabeth se nechtělo mluvit o včerejším uplakaném odpoledni. Venku náhle zastavil kočár, obě se přiběhly podívat k oknu kdo je navštívil takto po ránu.

Z bílého lesklého kočáru vystoupil chlapec v bílém obleku s učesanými blond vlasy a hněhýma očima. Byl to sir Charles! Elisabet byla hrozně ráda že ho vidí, byl pro ni vítaným rozptýlením.

On ale nepřijel na přátelskou návštěvu, jak z něj později vylezlo ve společenském sanónku, on přijel požádat Elisabeth o ruku. Poskočilo jí srdce,nebyla vhodná doba! Možná později, by souhlasila, jenže na ní to nebylo. Její prateta měla to právo rozhodovat o jejím nastávajícím. A ta samozřejmě souhlasila, za dva měsíce se měli brát.

6. září 1923

Nemluvilo se o ničem jiném než o jejích zásnubách, nechtěla si ho brát, ne že by ho neměla ráda, byl jí sympatický , ale nemilovala ho! A navíc musela vymyslet plán jak osvobodit Petra, svou sestru a zbavit panství démona.

No nebylo toho zrovna málo, co nejvíc času trávila v knihovně, snažila se najít způsob jak se démona zbavit, hledala všude, ale nic. Celé hodiny hledala způsoby jak by mohla Petra sprostit viny, také na nic nepřicházela, nakonec se zoufale snažila smířit s tím že už ani jednoho z nich neuvidí, ale to také nešlo, jak míjely dny a týdny její svadba se blížila a tím , se zkracoval čas jenž měla k záchraně svých blízkých.

Další kapitola