HryProDivky.cz
Na správném místě v nesprávný čas 1
Dnes jsem se rozhodla (po dlouhé době) napsat jednu kratší povídku. Možná i kapitolovou...no nic, nebudu to protahovat. Tady to je:
______________________________________________________________________________________
Cítila se sama, vždycky byla ta která za ostatní vše vyřešila, ale stála v pozadí . Za oponou slávy chlapce, velice slavného chlapce který přežil. Ovšemže bez jejích rad by byl už několikrát po smrti a to samé i Ron, ale oni na to nikdy nějak zvlášť nehleděli. Viděli v ní samozřejmou oporu, ale co kdy udělali pro ní? Kdo pomohl ve třetím ročníku vysvobodit Siriuse? Kdo při turnaji tří kouzelníků držel Harryho nad vodou? Kdo bojoval na ministerstvu o tu hloupou věštbu? A co z toho? Jen opovržení a zapomnění, za pár let její jméno propadne času, nikdo si nevzpomene na Hermionu Grangerovou! Zato jméno zázračného chlapce bude znít navždy. Ještě léta po jeho smrti se bude tradovat o tom jak se ve třinácti letech utkal s mozkomory, jak zvítězil jako nejmladší účastník turnaje tří kouzelníků, jak zabil baziliška, jak získal kámen mudrců. To ona mu ve všem pomohla, a nikdy nechtěla víc než jeho vděčnost.
Tyto myšlenky se honily hlavou Hermioně, jindy tak klidné a přátelské. Ale dnes jako by se všechno změnilo, stále má před očima jak za ní přišly u snídaně..
,, Ty hnusná mudlovská šmejdko!" křikl někdo za jejími zády, čekala tvář zmijozelského prince a jeho dvou goril , Crabbeho a Goyla. Místo toho za sebou spatřila Harryho obličej zkřivený hněvem. Nechápala co se stalo. ,, Co..Co se děje Harry?" vyhrkla zděšeně. ,, Já to vždycky věděl!" přidal se k němu chlapec s ohnivými vlasy. ,, Rone! Harry! Co se děje?" nedokázala pochopit proč jí urážejí. ,, Šmejdko! Mudlo!" létalo k ní ze všech stran. Dlaněmi si zakrývala uslzené oči. Vyběhla z Velké síně jak nejrychleji to jen šlo. Zamířila přímo do dívčích umýváren ve druhém patře. Zabouchla za sebou dveře a tiše plakala. Poslouchala jak Ufňukaná Uršula kvílí v trubkách. Bylo jí na zvracení, vždycky se k ní chovali jako kamarádi, co se stalo? Provedla snad něco? Až později téhož dne zjistila že se k ní chová odtažitě nejen Harry s Ronem, ale i celá nebelvírská kolej. Uhýbali před ní pohledem, někteří dělali jako by neexistovala, a jíní jí prostě nadávali.
Ptala se, nikdo neodpovídal, netušila co by mohla provést. Vždy všem pomáhala , a oni jí takhle ublížily.
Nedokázala pochopit co se stalo, stála u okna a prázdně hleděla do dáli, možná že opravdu nepatří do Bradavic. Ne! Patří sem, jenom ne teď. A v tom ji něco napadlo, něco čím by porušila všechna pravidla školního řádu, ale odpoutala by se od světa kde je nechtěná. Pohlédla ke svému nočníku stolku, vážně to tak chce? Pokud to udělá, jaká je možnost že se vrátí?
To všechno promýšlela, ale je těžké zastavit srdce které někdo probodl, a o to těší to které jako by někdo přejel parním válcem - a právě tak se cítila. Vytáhla svůj kufr a naskládala do něj všechny své věci, sáhla po fotkách na stolku, a píchlo ji u srdce. Byla na nich ona a Ron, s Harrym a Ginny. S Padmou a Parvati.
Chtěla zapomenout, cítila se hloupě ale už to nemohla snést, už tu neměla nikoho. S kufrem v ruce sáhla do zásuvky, a vytáhla zlatý řetízek na kterém se houpal přívěšek o velikosti galeonu. Zhluboka se nadechla a přetáhla si ho přes hlavu. ,, Pět?" pohlédla na zavřené dveře, otáčela přívěškem a uslyšela smích svých někdejších přátel. ,, Deset?" slyšela kroky. ,, Dvacet!" napočítala přesně dvacet otáček a pak se s ní zatočila zem.
