HryProDivky.cz
Magie - krátká povídka, která stojí za to
Hi Dragon Lovers! Dneska jsem se rozhodla napsat další krátkou povídku, jdeme na to!
Jsem čarodějnice, jmenuju se Meg, je mi šestnáct. Mám kamarádku jménem Heather, je sice naivní, ale můžu na ní uplatnit své znalosti.
Ležela jsem v posteli a přemýšlela, když v tom uhodila půlnoc. Rychle jsem se zvedla, ujistila se, že bratrův pokoj i ložnice rodičů jsou zamčené, a všichni spí. Přimíchala jsem jim do pití lektvar na spaní. Vytáhla jsem malý kotlík, sebrala suroviny na nový lektvar, a šla do sklepa. Tam jsem zapálila oheň, usadila na něj kotlík, a začala.
Voda se zbarvila do zelena, po přidání poslední suroviny. Nalila jsem lektvar do malé lahvičky, kterou jsem nosila na krku, a šla zas spát. Ráno jsem se probudila do prázdného domu. Přivítat mě přišel jen Rex, náš pes, a můj pokusný králík. Chytla jsem ho, otevřela mu tlamu, a nalila kapku lektvaru na jeho jazyk. Počal se zmítat, až se proměnil v černé monstrum s vystouplými žebry, a červenýma očima. Sama sebe jsem proměnila na stařenu, a vyrazila jsem do metra. Věděla jsem, že tam potkám Heather. Nastoupila jsem, a tak hodinu jezdila, pak nastoupila. Jelikož jsem svým zjevem odstrašila všechny lidi, byla tu Heather sama. Když se nedívala, udělala jsem gesto na Rexe, a zhasla světla. Sama jsem si zatím prořízla žílu na předloktí. Musela jsem zadržovat smích, při pohledu na k smrti vyděšenou Heather. Rex ji hryznul na zmizel spolu se světlem. A já taky. Připravila jsem se do školy, a vyrazila tam, již v normálním vzhledu. Pak jsem Heather vyděsila historkou, že tomu, koho kousne pes na stejném místě jak ji, se stane něco zlého. Zbytek dne však probíhal normálně.
Doma jsem dala Rexovi schopnost říct slovo Ty. Pak se mi ale ztratil, a já nemohla dokončit úpravy. Do začátku školy jsem ho neviděla. Potom jsem ho uviděla utíkat směrem z metra. Utíkala jsem za ním, abych ho chytla, vypadal vyděšeně. Olizoval si pysky od krve. Pak se zastavil a kousnul mě do nohy. Zastavila jsem se a tiše nadávala. Pak jsem se zase rozběhla, s obtížemi, za ním. Začala jsem si však uvědomovat, že je něco v nepořádku. Doběhla jsem v tu chvíli, kdy se Rex vrhl z útesu. A pak jsem viděla to, co mi jen potvrdilo domněnku, blonďatý pruh srsti na zádech. ,,Heather, ne!'' vykřikla jsem, bylo však pozdě. Jen se ohlédla, a pak zemřela. Klekla jsem si na okraj útesu. Přemýšlela jsem, když v tom, shodou okolností, se ten kus srázu, na kterém jsem klečela, ulomil, a já spadla za Heather. Utopila jsem se, do teď jsem neuměla plavat. Ale já neodešla, byla jsem odsouzena hlídat na útesu, aby sem nikdo nespadl.
Příběh berte s nadsázkou, doufám, že se líbilo, a... ahoj.
Komentáře
Just Emma
(✎ Svet kreslenia a maľova...)
Zaujímavý príbeh, ale tu je pár rád do budúcna:
Nikdy nezačínaj príbeh slovami ako ,,Volám sa ..., mám ... rokov a som ...''
dokáže to naozaj pokaziť dojem a odradiť od príbehu.
V príbehu som sa veľa krát stratila, nemala si to rozdelené na odseky a tak ma to plietlo.
Taktiež na začiatku odseku má byť stále malá medzera pred textom, urobíš ju jednoducho, a to stlačením klávesy ,,TAB''.
,,A pak jsem viděla to, co mi jen potvrdilo domněnku, blonďatý pruh na zádech.'' túto vetu som veľmi nepochopila. Vysvetlíš mi to, ak je to možné, prosím?
To je všetko.
Pekný deň!
ThatGirl2006(DragonLovers)
Just Emma: Ten blonďatý pruh byl myšlen jako srst, budu se snažit zlepšit úpravu textu, a díky za reakci.