HryProDivky.cz
Je smrt konečná?
Hi... Ne, sem se můj pozdrav nehodí. Právě někdo zemřel.
Bratr mého dědy, kouřil. Vracel se z koupelny a začal kašlat krev, děda ho prý oživoval. Vím to z druhé ruky, ale je to tak nečekané. To mě přivedlo na úvahy, já ho neznala, jeho smrt mě nezasáhla tak, jako upřímný smutek mojí mamky. Doufám, že zemřel rychle. Nepřijde mi, že smrt je konečná, podle mě se duše oddělí od těla, a narodí se v jiném, na nic si nepamatuje. Doufám, že se zrodil, nebo zrodí do těla nějakého ptáčka, psa, nebo něčeho podobného. I přesto mi přijde, že si na smrt sám přispíval, není to hezké, vím, ale lidé co kouří, si za smrt na tyto nemoci můžou z velké části sami. Nejsem ve své kůži. Kašlání krve však patří mezi nemoce, které kuřáctví podporuje... Je to zvláštní, pokud vás nezasáhne smrt, dodělá vás smutek někoho blízkého. Klidně to nečtěte, ignorujte mé pocity, a radši si běžte číst zkopírované vtipy o Pepíčkovi, ale pokud jste dočetli až sem, tak to ve vás bude hlodat. Budete nad tím přemýšlet, a nakonec mi dáte zapravdu. A dočtete to. Smrt je pro někoho vysvobozením, pro někoho strašák, čekající na konci, a pro někoho věc, které se stejně nevyhne. Ať už to slovo pro vás znamená cokoli, nejde to oddálit, jde se tím jenom přestat babrat, oklepat se a normálně žít. Stejně se tomu nevyhnem, a život je na takovéhle trápení se krátký.
Říká jedenáctiletá dívka, pro kterou to není tak ničivé.
Komentáře
Anko
(✎ Svet kreslenia a maľova...)
Nedávno jsem narazila na jednu větu - Jediné, co v životě doopravdy musíš, je zemřít.
Moc hezky napsané. Minulý rok umřela mojí babičky sestra. Byla jsem na pohřbu a přesto, že jsem jí skoro neznala, jsem se cítila hrozně. Za všechny, kdo tam byli. A nejvíc za její mamku - mojí prababičku. Nikdy nezapomenu, co řekla. Od té doby je pomatená. Na mě si už vůbec nepamatuje.
Přála bych si, aby byl nějaký posmrtný život, třeba i ta reinkarnace, ale bojím se, že nic takového není.
Celý tenhle článek je moc hezky napsaný. Jsem ráda, že si někteří uvědomují, co smrt je.
pastelka
Je mi to moc líto. Když někdo zemře, ty, kteří tu zůstanou to vždy zasáhne. Nějakou dobu to trvá, než člověk dokáže jít dál, Ale dál se jít musí,
Věřím v reinkarnaci nebo nějakou formu posmrtného života, možná v paralelním světě, do kterého neumíme vstoupit. Protože život je energie a energie v okamžiku smrti z těla unikne. A protože je známo, že žádná energie nezmizí, ale jen se promění v jinou formu energie, někde musí být. Tak si to vysvětluji. Tělesná (hmotná) schránka tu zůstává a je pohřbena nebo spálena, ale energie je nezničitelná (jen proměnitelná). Každopádně,hezký článek. Smutný. pa pastel
Psychoušek
(Sword Art Online)
Taky se mi nechce věřit, že by smrt byla konečná. Přece na tohle světě nejsme jenom proto,a bysme si tu nějakých v nejlepším případě 80 let existovali a pak naprosto zanikli...
Není nic, čemu bych věřila na 100%, zda jdeme do nebe/ pekla, reinkarnujeme se nebo tu jako duchové bloudíme, jdeme na nějaké úplně jiné místo nebo se stáváme strážnými anděly... Všechno je možné. i tak je samozřejmě možné, že prostě zmizíme a zhňijeme v hrobě... ale to už je na víře každého z nás
ThatGirl2006(DragonLovers)
Psychoušek: díky za komentář, je pravda, že každý věří něčemu jinému, a je to hlavně otázka víry. Samozřejmě, smrt je katastrofa, protože i kdyby se ten člověk stal strážným andělem, nebo čímkoliv jiným, my ho nevidíme, a pro nás zmizel...