HUNGER GAMES #1 - Sklizeň - Terka TMA

«Nejnovější články | Terka TMA

Vytvořit blog | Nápověda

HUNGER GAMES #1 - Sklizeň

Ahoj, takže tohle je první díl mého příběhu :) pokud jste nečetli předchozí (nultý) díl, tak si ho určitě přečtěte

Prosinec

Všichni jsme se seřadili nanáměstí před obrovským plátnem. Dnes má prezidentka snowová vylosovat, jaké bude obzvláštnění 100. hladových her. Plátno každou minutu několikrát zablikne a zašumí něco z reproduktorů. Po necelýcch deseti minutách se z repráků ozve hlas prezidentky. Mezitím co prezidentka mluví se několik mírotvůrců snaží zpochodnit plátno. Když se to konečně podaří, zrovna prezidentka sahá do krabice s obálkami. Vytáhne jednu obálku a pomalu ji otevírá. Všichni jsou napjatí a zvědaví, co se bude v letošních hladových hrách dít tak velkolepého a jiného. V tom prezidentka začne číst: ,, V letošních 4. čtvrtohrách se vybere dvojnásobný počet splátců..." prezidentka se odmlčí. To ne! probleskne mi hlavou. Vždyť tohle tady už jednou bylo! ve druhých čtvrtohrách... Když v tom prezidentka znovu začne číst: ,,ale z těchto her můžou odejít až tři lidé, pokud alespoň dva budou ze stejného kraje." plátno pohasíná a reproduktory zasyčí a taky přestanou vydávat zvuk.

Duben

,,Šššš... Rybičko..." Probudí mne táta z ošklivého snu. Podívám se na hodiny a zjišťuji, že jsou teprve čtyři (ráno). zavírám oči a už jen slyším, jak táta odchází. Dnes je den Sklizně. V každém kraji je v jinou hodinu, jen proto, že namyšlení Kapitolané musí vidět každou sklizeň živě. První Sklizeň je ve 12. kraji - tam začíná již v 8:00. U nás začíná v 16:00 a v 1. kraji až v 19:00. Jelikož tedy u nás začínají hry až odpoledne, tak jsou lidé nuceni dopoledne pracovat a děti musí chodit do školy. Ještě na dvě hodinky usínám. Probouzí mne slunce které mi tančí po obličeji. Je šest. Škola mi začíná až v 8:30, takže se dojdu rychle nasnídat, umyji se, obleču se a běžím k lesu. Mám tam sraz s Mattym. Už od malička spolu s ním a mým otcem trénujeme do Arény, kdyby nás náhodou vybrali. Je mu už osmnáct, takže tohle je jeho poslední sklizeň. Mně je 16. Když dojdu k lesu, rozhlédnu se jestli mne nikdo nevidí a běžím k našemu stromu. Vezmi si nože a luk a zjišťuji, že už někdo odnesl druhý, větší luk. Co nejrychleji sprintuji na malou louku kde se scházíme a trénujeme. Už tam stojí... Tiše jako myš se k němu přiblížím a chci mu skočit na záda když v tom řekne: ,,Já o tobě vím Tery. Byla jsi slyšet když jsi prošla tou vysokou trávou." Otočí se na mě a obejme mne. Chvíli jen tak v tichosti sedíme a sledujeme, jestli náhodou nepůjde něco k tůňce. Nikde nic, tak se rozhodnu zničit tu příjemnou atmosféru otázkou ,,Kolikrát je tvé jméno v osudí?". Chvilku na mne jen smutně kouká a pak řekne: ,,Třicetosmkrát... Je to smutný! Jen 7krát protože musím a dalších 31 lístků s mým jménem je tam proto, že nám Kapitol neposkytuje skoro žádné obilí, a když už, tak drahé..." odkašle si ,,Kolikrát ty?". Podívám se mu smutně do očí ,,jen sedmkrát." Sklopím oči dolů na malé kameny... Ano! oblázky... Ty nás nutí si kupovat... Jeden oblázek je jako jeden lísteček. Pět lístečků s mým jménem tam je, protože je mi 16. Další dva proto, že jsme v zimě potřebovali chléb a hlavně olej. Masa je v našem kraji dost. 4.Kraj jsou rybáři a ryby se dají chytat i v zimě. Jdu odnést věci zpět do stromu a Matty mne doprovází. Cestou ulovíme tři králíky a dvě koroptve. Odkládám věci do stromu a ve spěchu se s Mattym domluvím, že se sejdeme ve tři před našim domem. Jdu do školy a cestou se potkávám s Kristýnou. Celou cestu mlčíme. Krystýna není nijak bohatá, ale ani chudá. Její otec je rybář a její matka švadlena. Ve škole den probíhá stejně jako každý jiný. Po obědě odcházím domů kde se začínám připravovat na Sklizeň. Táta už je doma. Omyji si vlasy a obléknu si šaty, které mi koupil otec k šestnáctým narozeninám. Jsou úžasné! Červené s tmavou stuhou obepínající můj pas. ,,Vypadáš úžasně" řekne otec když přijdu do kuchyně. Usměji se na něj a začnu si splétat vlasy do dvou copů. ,,Něco tu pro tebe mám!" vyhrkne otec a snaží se něco najít ve svém rybářském vaku. Když to konečně najde, podá mi malou krabičku. Vezmu ji do ruky. Není těžká... Pomalu a opatrně ji otevřu. Vykouknou na mne dvě naušnice ve tvaru rybiček. ,,Ty musely stát hrozně moc peněz!" vykřiknu ,,Jsou úžasné." Rychle si je nandám do uší a pociťuji, že jsou mnohem lehčí než ty, které normálně nosím. ,,Moc ti to sluší." usměje se na mne táta a podá mi malou sněhovou pusinku. ,, Dostal jsem je od cukráře... Za půlku lososa." nadechne se ,,ty naušnice máš pro štěstí. Ať vás vždy provází štěstěna!" pokusí se napodobit hlas Evee která je už dvanáct let vyslankyní z Kapitolu. Políbím otce na tvář a běžím si pro své boty. Teda, byly to boty mé matky, ale teď mi skvěle padnou a k šatům se perfektně hodí. Vyjdu před dům kde na mne už netrpělivě čeká Matty. ,,Už jsem si myslel, že ses zamkla v koupelně a odmítáš tam jít." ale hned se na mne usměje. Úsměv mu oplatím a společně pomalu odcházíme směr náměstí. Celou cestu si povídáme, a když už stojíme ve frontě a je řada na mne, tak mi pošeptá do ucha: ,,Vím že ty to nebudeš, ale kdybych to byl náhodou já, neboj se, já se vrátím!" Naposledy se na něj podívám a podávám ruku ženě, která mě bonde do prstu a prověří mou krev. Jdu si stoupnout mezi šetsnáctileté dívky. Brzy se ke mne připojuje i Kristýna. Popřejeme si štěstí. Mezitím už se k mikrofonu dostává Evee. ,,Jmenuji se Evee Moo a jsem zde, abych vylosovala splátce pro 100. hladové hry!" vykřikne a spustí se film. Na konci filmu začala Evee zase mluvit: ,,Šťastné hladové hry a kéž vás vždy provází štěstěna! A jako vždy, první dívky." přejde k osudí s růžovými lístečky. Dlouho loví svou malou ručkou a vytáhne jeden a hned i druhý papírek. Pomalu docupitá k mikrofonu a začne rozlepovat papírky. ,,Effie Samantha Garcia a Mary Made" slyším, jak někdo z dospělích začne brečet. K pódiu se pomalu blíží asi o rok sterší Mary a Samantha které je nanejvýš třináct. Je smutný, když vyberou někoho tak malého. Mezitím šeptá starosta něco Evee do ucha. Evee se přiblíží k mikrofonu a řekne: ,,Omlouvám se, ale jelikož je Mary nemocná, tak budu muset vybrat náhradu!" a jde znovu k osudí s růžovými lístečky. ,,No jasně" probleskne i hlavou ,,Vždyť Mary nechodí do školy protože má rakovinu!". Kapitol projevuje svou lítost tím, že nemocné děti neposílá do Arény. Ta má štěstí v neštěstí. Evee vytáhne další papírek a jde k mikrofonu. ,,Tereza Evans!" zatmí se mi před očima. ,,Musím vypadat sebevědomě a získat dost sponzorů!" pomyslím si. Zvednu hlavu a jdu k podiu. Podám si ruku s Evee a Effie a mezitím už Evee loví dva modré lístečky. ,, Filip Samuel a Cooper Diaz!" Rozezní se Eveein hlas přes celé náměstí. Oba chlapci vyjdou z řady sedmnáctiletých. Podáme si s nimi ruce a pak nás mírotvůrci odvádějí na radnici. Kde čekáme na své blízké, aby jsme se s nimi rozloučili.

Díky, Doufám že se vám první díl líbil. Každý koment a každé "+" mi udělá radost.

Terka <3