Útes jednorožců-Kapitola 8.

«Nejnovější články | ♥Stories and my World♥

Vytvořit blog | Nápověda

Maršmel!

Vedl mě dlouhou chodbou. Na jejím konci byly dveře. Na nich byla cedule LIDÉ. Dveře se otevřely a já byla v ruchu lidí. Všude pobíhaly starší holky a kluci. Všichni mě zdravili a vítali mě. Hleděla jsem na jednorožce.
,,To je v pořádku, Marianne. Já počkám.´´
Oceňovala jsem jeho trpělivost. Za posledních pět let jsem nepřišel jediný člověk. Ale teď přišla já.
Když uvítání skončilo, dovedl mě na konec chodby k úplně novým dveřím.
,,To bude tvůj pokoj. Je skromný. Najdeš tam pouze psací stůl se šuplíky, postel, skříň, noční stolek a skříň s policemi. Na zdi a na stole budeš mít pár rámečků na fotky. K dispozici je v tvém pokoji i umyvadlo a vana. Také máš u postele závěsy. Jestli budeš mít jakýkoliv problém, zajdi za Agátou, bydlí v čísle 35. Je velice milá.´´dopověděl a vypařil se.
Když jsem otevřela dveře, vše bylo stejné jako popis. Ale v koutě ležel Dasty. Měl tam nádherný pelíšek, na tácku misku s vodou a krmením. Kousek od pelíšku byl jeden pytel plný Dastyho nejoblíbenějších granulí. Na okně byla nádherně rozkvetlá květina a vedle stála malá obyčejná konvička na zalévání. Na psacím stole se zatřpytil nějaký vzkaz. Hned jsem přiběhla a začala číst.
Milá Marianne!
Vítej v magické škole na Útesu jednorožců v křídle LIDÉ. Bydlíš v pokoji číslo 57. Kdykoliv budeš potřebovat poradit s nějakým problémem nebo ti nebude fungovat např. žárovka či umyvadlo, zajdi za mnou do čísla 35. Moc ráda bych tě poznala. Budeš chodit do učebny Tashy, kdybys nevěděla kde to je, zajdi za mnou a já ti poradím.
A teď něco k rozvrhu. Všechny učebnice máš zatím na lavici ve třídě. To nevadí, všechny si postupně budeš nosit do pokoje. Tashu, vaši třídní učitelku budeš mít na magické přemisťování a léčitelství. Na vše ostatní, to znamená na obranu proti zlé magii, bylinkářství, magii a různé další předměty budeš mít paní Christinu Johnsonovou. Doufám že je ti vše jasné a určitě se za mnou stav!
Agáta z čísla 35
Christinu Johnsonovou? Vždyť tak se jmenovala moje máma než si vzala tátu! To bude jenom shoda jmen. Máma už je mrtvá, a magie ji nezajímala ani na ni nevěřila.
Šla jsem navštívit Agátu. Byla moc milá a rozuměla jsem si s ní. Pak jsem se ale odvážila zeptat: ,,Agi, jaká je paní Johnsonová?´´
,,Je smutná. Jen pár lidí ví proč.´´
,,A ty to víš?´´
,,Ano, vím. Na, pučím ti knížku. Jsou v ní všichni učitelé této školy, snad se o ní něco dozvíš.´´ podala mi starou knihu. Po chvilce jsem odešla do svého pokoje.
Hodiny na zdi ukazovaly šestou hodinu. Šla jsem se vykoupat a v pyžamu si vlezla do postele. Na nočním stolku mi přistála večeře, já zavolala poděkování a hledala jsem. Když jsem ji konečně našla, začala jsem si pomalu číst.
Christina Johnsonová
Kdysi nádherná víla a učitelka na této škole. Jednoho dne, se zamilovala do člověka. Milovala ho natolik, že se za ním každý den vracela. Chodila pozdě na vyučování, nebyla pořádně vyspalá. Starší víly jí daly na vybranou. Buď se stane člověkem a nevrátí se sem nebo zůstane vílou ale na svět už se nikdy nevrátí. Christina si vybrala možnost první. Vrátila se na svět a tam zavedla s Braddlem Gardeerem společný život. Po roce se vzali. Netrvalo dlouho a narodila se jim dvojčata. Emma a Elise. Měla zrzavé vlasy po Christině a byla velice veselá. Christina zaplétala Emmě sedmikrásky do vlasů a Elise se už od malička věnovala bylinkám. Když byly Elise a Emmě dva roky, přibyla jim do rodiny sestřička. Jmenovala se Marianne. Zdědila po její mámě všechno. Kudrnaté zrzavé vlasy a odvážnost. Christina si myslela, že když už není vílou, její magii nemůže přebrat žádné její dítě. Ale to se pletla. Marianne se s magií narodila. Christina byla nešťastná. Dlouhé noci brečela. Nechtěla o ni přijít. Nemohla ji tam poslat.
Uběhlo šest let a narodilo se další miminko. Holčička Agnes. Už od mala chtěla být princeznou.
Christina se bála čím dál víc, že jednou přijde den kdy si Marianne vezmou. Chtěla jí být na blízku. Jednoho dne sehrála svoji smrt. Zabila se v autě ale dala pouze svou mrtvou podobiznu. Pak zmizela na Útes jednorožců a stala se znovu učitelkou. A pořád čeká až se tu ukáže Marianne.
Marianne nadskočila Vzala si na sebe župan a běžela do čísla 35.
,,Agi, zaveď mě za Johnsonovou! Honem!´´ zařvala.
Agáta vklouzla do bačkor, popadla župan a běžela chodbou. Přivedla ji ke kabinetu učitelů. Pobídla Marianne aby zaklepala a běžela do pokoje.
Marianne tam stála. Nakonec se odhodlala zaklepat a zavolala:
,,Mami, mami jsi tam?´´
Nikdo se neozýval. Zkusila to tedy znovu. ,,Maminko, prosím vylez! Všechno vím, vím jak to bylo! Mami, nestyď se! Prosím vylez!´´ prosila jsem dál. Po deseti marných pokusech jsem začala brečet a vlekla se chodbou pryč. V tu chvíli zavrzaly dveře od kabinetu.
,,Na koho si volala?´´ zeptala se osoba. Byla to máma.
,,Mami, moc si mi chyběla. Proč si to udělala?´´ rozeběhla jsem se a objala ji.
,,Nevím o čem mluvíš, Marianne. Jsem pouze tvoje učitelka. Ne tvoje máma.´´ vymluvila se a zavřela dveře.
,,Mami, prosím otevři mi! Chci s tebou zase lítat po paloučku, chci se s tebou plížit chodbami. Jako kdysi. Pamatuješ si na tu houpačku na vrbě? Pamatuješ jak jsem se učila v tom rybníčku plavat? A pamatuješ si jak jsem se pořád chytala Emminy nohy?´´zasmála jsem se.
Zevnitř jsem slyšela hlasy. Mluvila tam máma a Lilien Julius.
,,Nesmíš to zapírat. Čekala si na to celé čtyři roky. A teď to ukončíš? Copak ti nestačí že tvoje malá Agnes už přestává být princeznou? Copak ti není líto Emmy a Elise? Copak ti není líto tvých dcer? Jejich otec si domů přivedl jinou ženu s kterou musí žít.´´ přemlouval ji Lilien Julius.
,,Liliene, nedokážu to vrátit zpátky. Nikdy jsem neměla být člověkem. Nikdy. ´´¨
,,O to teď nejde. Marianne to tuší. Nezabráníš tomu. Musíš se přiznat. Celé roky si na no čekala. Nesmíš to pokazit.´´