♥Stories and my World♥

Útes jednorožců-Kapitola 14.

Zatímco jsme letěly tunelem řekla jsem holkám a v pohodě přistát. Něco do mě šťouchlo a já jsem si všimla Mii jak pluje v tunelu. Kde se tady vzala?
A dohled byl konec tunelu a já zakřičela: ,,Teď nebo nikdy!´´ a rozplácla jsem hned vedle Zory. Na mě přistála Emma, na ní Elise a nakonec Agnes. Vedle nás popadala zvířata.
,,To je kdo?´´ ukázala Zora na sestry.
,,To jsou moje ségry. Tohle je Emma, tohle je Elise a tohle je Agnes.´´ ukázala jsem na holky.
,,O tom nám budeš muset popovídat!´´ vykřikla Agáta a už nás táhla ke skřítkovi který zapisoval.
,,Marianne Gardeer, Emma Gardeer, Elise Gardeer a Agnes Gardeer.´´ oznámila jsem když se nás zeptal na jména.
,,Dobře, můžete jít.´´ a otevřel před námi dveře.
Ocitly jsme se ve velkém sále. Lilien tam stál. Jeho srst se leskla ještě více než obvykle a i ocas a hříva mu ještě lehčeji poletovaly ve větru. Otočila pomalým krokem se k nám vydal. Několik metrů před námi se zastavil, sklonil k nám roh a vypustil z něj několik paprsků. Ty se dotkly mého těla a přenesly se do Emmy, Elise a Agnes.
,,Vítejte v této škole!´´ zvolal a poslal nás do křídla LIDÉ.
Objevily jsme se rovnou u zapisovacího stolku. Seděla u něj Agáta.
,,Jméno!´´prohlásila a ani se na nás nekoukla. Práce ji už zřejmě nudila.
,,Emma, Agnes, Elise a Marianne Gardeer.´´ oznámila jsem a Agáta zvedla hlavu.
,,Marianne?´´ zeptala se.
,,Agáto?´´ rozesmála jsem se a padla jí kolem krku.
,,Moc si mi chyběla. Ale kdo je tohle? To jsou tvé sestřenky?´´
,,Ne, to jsou mé sestry.´´
Agáta se po nich podívala. Představila se jim a zavedla nás do pokojů. Vedle mě měla pokoj Emma, vedle Emmy Agnes a na konci Elise. Pak jsme se zašly podívat za Zorou, Lanou, Ralin a Ester. Všechny se skamarádily tak, jak jsem předpokládala.
,,Mám pro Vás překvapení!´´ vykřikla jsem po sestrách a ty se hned otočily. Pokynula jsem jim rukou a vydala se chodbou.
Před námi se třpytily dveře mámina kabinetu. Nadechla jsem se a zaklepala. Po chvilce nám máma otevřela.
Nechápavě na nás koukala. A my zase na ní. Už nevypadala jako posledně. Byla to moje máma. Zrzavé kudrnaté vlasy, hnědé oči, vysoká postava, štíhlé tělo a milý úsměv.
,,Holčičky moje!´´ zaječela na celou školu a vrhla se nám okolo krku. Brečela a objímala nás.
,,Emmičko, Elise, Agnes, Marianne!´´ zaječela ještě víc a objala nás znova. Klečely jsme na zemi a brečely jsme. Byly jsme takové zrzavé klubíčko.
Na chodbu se začaly pomalu sbíhat učitelé a žáci. Všichni si mysleli že šlo zase o nějaký útok, ale když nás tam viděli, brady jim poklesli k zemi.
Když jsme se přestaly objímat, promluvila jsem.
,,Je mi to líto, mami.´´
,,Neomlouvej se. To ty si dokázala sem sestry přivést. Kdyby ti na mě a na sestrách nezáleželo, sestry by se doma trápily. Ale tys splnila hlavní úkol. Po celou dobu v tobě magie připravovala špatné myšlenky. Chtěla, aby byla silná, ne aby ses se sestrami rozdělila. Ale tys přesně věděla co chceš. A tak se ji zahnala. Umíš ji výborně ovládat, a když si věříš a víš jaké budou následky a co musíš riskovat, tvoje magie je proti tvé mysli minimální. Nedokáže ovládat tvoji mysl. A to je tvůj cíl.´´ držela mě kolem ramen a nakonec mě objala.
ˇˇ
Večer jsme seděly v mém pokoji. Já, Emma, Elise, Agnes, Agáta, Zora, Ralin, Lana, Ester, Dasty, Mia, Sophie, Kiki, Fantasy a máma. Pily jsme čaj a když všichni odešly, zaklepal mi někdo na dveře.
,,Dále!´´ ozvala jsem se a položila hřeben na stůl.
Dveře se otevřely a v nich stál kluk. Měl hnědé vlasy a upřímné kaštanové oči. Už na pohled jsem poznala že je milý a na vzhled moc nedbá.
,,Ahoj Marianne, prosím řekneš mi kam mám donést bylinky jako příspěvek do herbáře?´´ zeptal se.
,,Ahoj, pojď se mnou, ukážu ti to. Jak se vlastně jmenuješ?´´ zeptala jsem se zase já.
,,Jmenuju se Roald.´´
Pak jsem ho dovedla do bylinkárny. Vyrazila jsem do svého pokoje.
Koukala jsem se snad na všechno. I na malé mušky co se tu sem tam mihly. Představovala jsem si náš nový dům ve Vílí rokli. A představovala jsem si svůj sladký život. Věřila jsem, že všechno na světě má svůj smysl. A že si mě tu všichni budou pamatovat. Budou si mě pamatovat jako holku, která zaútočila na svou matku. Jako holku, která se prala s velkou magií a aby mohla být se sestrami, tak ji rozdělila svým sestrám. A jako holku, pro kterou je možné všechno. A jako holku, která zdokonalí svět.

                         Konec

+6

Příběhy a povídky

Autor: arual   |   Publikováno: 11.02.2016   |   Zobrazeno: 736x