♥Stories and my World♥

Útes jednorožců-Kapitola 11.

Maršmel!

Byla jsem ve škole již dva měsíce. Každý den se dělo to samé. Agáta mi ráno podávala léky, šla jsem do velké místnosti kde na mě čekal Lilien, na obědě jsem obědvala s Agátou, Zorou, Ester, Ralin a Lanou. Pak bylo odpolední vyučování a nakonec jsme se všechny sešly u mě v pokoje a Agáta nám udělala horkou čokoládu.
Ale blížily se Vánoce. Měla jsem se vrátit domů. Za Agnes, Emmou a Elise. A taky za tátou a Antoinettou.
,,Kde bydlíš, Agi?´´ zeptala jsem se jednoho dne Agáty.
,,Já bydlím ve vesničce Fairy Glen.´´odpověděla mi.
,,A to je kde?´´
,,Na Vílím ostrově.´´
,,Aha. Já bydlím ve Stockholmu. Ale bydlela jsem ve vesničce nedaleko Birminghamu.´´ oznámila jsem smutně.
,,Vracíš se do Stockholmu ráda?´´ zeptala se Agáta.
,,Bydlela jsem tam jen dva týdny, ale ne. Sice tam je Agnes, Emma a Elise, ale Antoinetta. Je bledá jako upír a vlasy má černé jako uhel. Je ale docela milá. Akorát si na ni nemohu zvyknout.´´
Povídaly jsme si o Vánocích a o svojí rodině. Dozvěděla jsem se, že Agáta má malého bratříčka. Jmenuje se Zoro, a je prý velice hodný. Měla také starší sestru Jubilee, ale ta zemřela na zákeřnou nemoc. Jsem jí prý strašně podobná.
                                                                     ˇˇ
Na obědě jsme si povídaly o Vánocích. Ralin a Lana prý Vánoce zbožňují. Už teď nosily vánoční svetry. Ester se na Vánoce taky těší, protože se dnes ráno narodila její sestra Miriam. Zora se přidala k Ralin a Laně a také nosí vánoční oblečení. Agáta prozradila že se na Vánoce těší. A já jsem řekla, že se na Vánoce netěším.
,,Proč, Marianne! Vánoce jsou super!´´ vykřikla Lana.
,,Ano, proč se netěšíš?´´ přidala se Ralin.
,,Já ani vlastně nevím.´´ usmála jsem se a všechny holky se rozesmály. V tom zaskučel rozhlas.
,,Milí žáci, milé žákyně!
Oznamujeme Vám, že poslední den ve škole, to činí 20. Prosince bude vánoční den. Připravte si pro své kamarády nějaký dárek. Budeme Vás pouštět do města do 18. Prosince. S nákupy můžete začít už dnes. Konec hlášení.´´rozhlásil rozhlas a všichni vyběhly z jídelny. My jsme však zůstaly sedět na místě.
,,Já dávám dárek Agátě, Zoře, Ester, Laně a Ralin.´´ oznámila jsem a odnesla tác k okénku.
Večer jsme zase seděly u mě v pokoji. Dohodly jsme se, že půjdeme na nákupy spolu. Bylo nám zrušeno vyučování.
                                                                    ˇˇ
Dnes bylo 16. prosince. Vydala jsem se nakupovat. Byla to ohromná zábava a Lana nás dokonce vzala do čokoládovny. Také jsme byly v obrovském serepetičkovářství. Ester tam našla skvělou sobí čelenku a když si ji nasadila, vypadala úžasně. Nekoupila si jí. A tak jsem ji koupila já. Moc jsme se nasmály a večer jsem balila spoustu dárků. Pro Ester mám tu skvělou sobí čelenku, Laně jsem koupila nové laky na nehty, Ralin jsem koupila rámeček a do ní dala fotku Fantasyho jak spí na Dastyho kožíšku. Zora ode mě dostane krabici ve tvaru čokolády ve které bude speciální mraznička aby si tam mohla dávat v létě čokoládu. Agátě jsem koupila nádhernou huňatou mikinu s oušky. Je krémově bílá a krásně hřeje.
Snad se budou holkám dárky líbit!
                                                                  ˇˇ
Je poslední den ve škole. Večer budu zase doma. Proto si musím den pořádně užít.
Dnes byla skvělá snídaně. Bylo tam spoustu muffinů, koláčků, dortíčků, super dobrého ovoce a dokonce i puding. Zora se dokonce zapojila do soutěže o největšího jedlíka. Fandily jsme a řvaly: ,,Zoro, do toho!´´ Nakonec Zora vyhrála a my jsme skákaly radostí. Zora se o to pokusila ale jelikož byla tak přecpaná, nešlo jí to.
Pak jsme se vydaly do Obrovského sálu. Tam jsme si rozdaly dárky. Ester si na sebe hned vzala čelenku, Agáta si navlékla mikinu, Lana si začala lakovat nehty, Ralin se rozplývala nad fotkou a Zora si do taštičky hned nandala spoustu tabulek čokolády které čmajzla na stole v jídelně.
,,A teď ty, Marianne! Rozbal si dárky!´´ pobídla mě Agáta.
Vzala jsem tedy první balíček. Když jsem ho otevřela, vyvalil se na mě nový modrý svetr. Zasmála jsem se a sundala jsem si ten starý. V druhém balíčku na mě čekaly jezdecké kalhoty. Sundala jsem si ty staré a navlékla ty nové. Roztrhla jsem třetí balíček a našla v něm nádherný tyrkysový hřeben se vzkazem:
Kdy už se začneš česat, Marianne?
Všechny jsme se rozesmály. Ralin, Agáta a já jsme brečely smíchy. Ve čtvrtém balíčku jsem našla nádherné triko. Hned jsem si ho vzala na sebe. A v posledním balíčku bylo nové, červené conversky!
Holky vyprskly smíchy a Zora spustila: ,,Nový outfit si potřebovala!´´
Chechtaly jsme se ještě dlouho a když byl večer, rozloučily jsme se, popřály si krásné Vánoce a vydaly se do svých pokojů čekat na cestu zpět.





Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.