♥Stories and my World♥

Útes jednorožců-Kapitola 1.

Maršmel!

Rozhodla jsem se napsat nový příběh s názvem Útes jednorožců. Doufám, že se vám bude líbit a že budete číst dál. Děkuji, mám vás ráda.

Stěhováci táhli milion krabic do auta. Náš dům už nebyl tak hezký. V oknech chyběly záclony, nábytek se vytratil, všechny koberce visely z oken a pár komorných je oprašovalo. Nemohla jsem pomyslet na to, že se stěhujeme. Už nikdy nebudu sedět pod starou vrbou, mým oblíbeným místem na čtení. Už nikdy neuvidím moji školu a paní učitelku Lessovou. Už nikdy neuvidím Rose, moji nejlepší kamarádku. Neumím si představit, že tento krásný dům na kraji lesa v anglické vesničce bude vlastnit někdo jiný. Někdo jiný se bude houpat na mé houpačce, někdo jiný se bude kamarádit s Rose.
,,Marianne, Elise, Emmo a Agnes!" zavolal na nás táta, ,,Nebuď tak smutná, Marianne, tento dům koupí rodiče Rose. Takže se nemusíš bát, že se bude na tvojí houpačce houpat nějaká namyšlená holka,"

Abych nezapomněla, mé jméno je Marianne Gardeer. Společně se mnou s tátou bydlí v domě také mé tři sestry. Nejstarší sestry, dvojčata, jsou Elise a Emma. Nejmladší z nás je Agnes, která bude nastupovat do školy. Máme také dvě chůvy, Ruth a Mary,  které nám se vším pomáhají a jsou pro nás matkami. 

---
,,Holky, nastupovat!" zavelí táta a my hned naskočíme do auta.
,,V novém domově se vám bude určitě líbit," pousměje se.
,,Bude to zámek, tati?" zeptá se Agnes, která už odjakživa sní o tom, že bude princeznou. 
,,Musím tě zklamat, Agnes. Zámek to nebude, ale princeznovský pokoj už tam na tebe čeká," usměje se táta a pokračuje v jízdě. 
,,Kde budou spát Ruth a Mary?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Budou mít pokoje hned vedle sebe," táta se usmíval čím dál více,
Velice jsem se na náš nový dům těšila. Všimla jsem si, že v ten moment, kdy jsme opustili náš starý příbytek, všechny starosti z táty odpadly. Potřeboval to. Potřeboval začít na novém místě. Potřeboval se naučit žít s tím, že už tu máma není.
---
,,Tak jsme tady!" rozzářil se táta a vystoupil z auta. Vystřelila jsem z něj také, a byla jsem ohromena. Přede mnou stál krásný bílý dům. Měl nejméně tři patra a vchodové dobové dveře se na slunci leskly. Všechna okna byla vyleštěná a v nich zářily krásné bílé záclonky. Brána domu byla kovová, čerstvě natřená.
,,Agnes, půjdeš se projít?" popadla jsem Agnes za ruku a běžela na zahradu, která se táhla nekonečně daleko. Zůstala jsem stát a byla jsem ohromena krásou, která tu všude byla. Okolo kamenné cesty rostly pestrobarevné keře, v dálce jsem zahlédla ovocný sad. Zdi lemovaly záhonky plné různě barevných květin a všimla jsem si také několika skleníků a jezírka s labutěmi. 
,,Marianne, to je nádherné! Už se těším na svůj pokojíček!" vykřikla Agnes a běžela směrem k domu.
,,Počkej Agnes!" zavolala jsem za ní a zasmála se. Poté jsem se ještě naposledy ohlédla a utíkala k domu.

+3

Příběhy a povídky

Autor: arual   |   Publikováno: 01.01.2016   |   Zobrazeno: 657x