♥Stories and my World♥

Tajemství křišťálových vod- část 3.

Maršmel!

,,Ach, děvče, děvče…´´ vydechla ,,kéž bys věděla co tě tu čeká.´´
,,Co mě tu čeká?´´ zeptala jsem se té ženy.
,,Vidíš jak jsou všichni bledí?´´
,,Ano.´´
,,Jsou mrtvý.´´
,,Takže i vy jste mrtvá?´´
,,Mám snad normální barvu?´´
,,Ne, slečno.´´
,,A co tu vlastně pohledáváš, děvče?´´´
,,Hledám Haničku.´´
,,Myslíš královnu Hanu I. ?´´
,,Ano, je to moje teta.´´
,,A ty ji tu hledáš?´´´
,,Ehm…ano. Před chvílí jsou vám to říkala.´´
,,Ach hloupé děvče!´´ zabědovala ta žena a šla pryč.
A teď kam jít že?, ptala jsem se sama sebe. Tak jsem vstala a vydala se po starém mechem porostlém chodníku. Jak jsem tak hleděla okolo sebe, viděla jsem utrápené bledé tváře. Někteří lidé dokonce nesly malé novorozeňátka. Chudák děti. Nejhorší ale bylo, že na mě všichni civěly. Byla jsem normální, a ne bílá.
Po několika hodinách jsem procházela kolem obchůdku. Byl malinký ale přesto v něm bylo dost věcí. Staré nádobí, hedvábí, křesla, nábytek, obrazy. V tom jsem si všimla jednoho obrazu. Byla na něm žena, a byla nádherná. Vešla jsem do krámku. Nikdo tam nebyl. Přistoupila jsem k obrazu. Najednou se za mnou ozvalo:
,,Královna Hana I. , děvče ze světa lidí.´´
Polekám a opatrně se otočím.
,,Dobrý den.´´ pozdravím staříčka který tam stojí.
,,Tady už nikdy nic dobrého nebude.´´ staříkův hlas zní naštvaně.
,,A proč ne, pane?´´
,,Protože královna Hana I. utekla. Král Vodislav II. byl hodný když si ho Hana I. vzala. Měla ho ochočeného a mrtvým se vedlo dobře. I lidem. Po svatbě se jim narodilo děvčátko. Jmenovala se Voděnka I. Král si přál syna, a trápil se tolik že princeznu…zabil. Hana I. mu to vyčítala. Začala ho nesnášet. Po dvou letech se jim narodily dvojčata. Voděnka II. a Vodomil I. Král už byl spokojenější, ale Voděnka II. mu zase vadila. Když bylo dvojčatům pár měsíců a Hana I. koupala Vodomila I. král se vkradl do královnina pokoje kde poklidně spalo děvčátko a …zabil jí. Pak se vrátil do své ložnice a usnul. Královna nic netušila a uložila do postýlky i chlapečka. Když se ráno probudila vzbudil ji řev služebné. Každé ráno nosila do královniny ložnice čerstvé květiny a nakukovala k dvojčátkům jestli jsou v pořádku. Také jim dala peřinky z postýlky. A najednou vidí krev a nedýchající Voděnku. Královna se trápila, s králem nemluvila. Když bylo Vodomilovi pět let(což je mu i dnes) , narodily se jim další dvojčátka. Zase dívenka a chlapeček. Voděnka III. a Vodimil I. Královna byla šťastná a doufala že tentokrát Voděnka přežije. A přežila. Když královna koupala Voděnku, byl už Vodimil v postýlce. Král to netušil a zavraždil Vodimila. Když se pak služebná ráno přišla podívat, viděla mrtvého Vodimila. Doneslo se to až ke králi, a ten zuřil. Nesnášel Voděnku a chtěl horší trest. Ale už byl starší a mozek měl tak zapatlaný vraždami, že mu moc nesloužil. Královna byla rozumná a věděla, že pokud neuteče, nebude mít Voděnka klid. Včera v noci utekla i s Voděnkou a Vodomila nechala na zámku.´´
,,To je velice smutný příběh. Víte, Hana I. je moje teta. Přišla od nás ze světa aby se z kalné vody stala opět křišťálová. Je to mé matky sestra.´´ pověděla jsem mu

+3

Příběhy a povídky

Autor: arual   |   Publikováno: 25.10.2015   |   Zobrazeno: 564x