Stopy zvířat

Povídky - Dvě strany duše (4)

Pokud jste na tenhle článek ještě neklikli, možná si říkáte ( jestli čtete moje články ), kde je pozdrav.

Tak klikni. Na co čekáš? No honem klikni! Už jsi kliknul? Super.

Jak se vám líbí nové vyjádření mého pozdravu? Napište do komentářů.

A ano, je to z Teorie velkého třesku. Jdeme dál.

Moc se vám omlouvám za nepřítomnost, ale měla jsem toho moc. Jeden den jsem se učila dokonce 5 hodin. 5 hodin!

Hrůza, nikdy víc! =D Tak snad to nějak překousnete. Užijte si tenhle díl.

A ještě nesmíme zapomenout na předchozí díly. Vysvětlení znáte, pokud jste nečetli, nebo si nepamatujete, přečtěte (na vlastní riziko).

Tenhle díl je nuda

Tenhle taky

A co teprve tenhle díl... Tsss... Doporučuji nečíst....



,, To zas vypadám ... " Kell se dívala na sebe v zrcadle v koupelně. Byla bledá jak stěna a její, jindy nádherné, světle hnědé, vlasy splihle vysely dolů. Vypadala jak zombie.

Vyšla z koupelny. Dívajíce se pod nohy sešla schody. Už se chystala jít ven, když ji matka zastavila.

,, Kelly, broučku ? "

,, Hm ? " , bez zájmu se na ní otočila.

Podala jí dnešní noviny. Kelly si přečetla velký titulek na úvodní stránce:

V LESE ZA RODĚTICEMI ŽIJE VLK

Pod nadpisem byl obrázek a pod ním ještě dlouhý text. I když byl obrázek rozmazaný a celý šedý, poznala na něm šedého vlka. Ne, to vlk nebyl, to byl vlkodlak. Poznala sebe.

Ztuhlo ji celé tělo. Vyvalila oči. Zamotala se jí hlava, dělaly se jí mžitky před očima.

Křečovitě svírající noviny se rychle opřela o stěnu. Srdce ji hlasitě tlouklo, zrychleně dýchala.

To není pravda, to je jen sen. To je hrozný! Co budu dělat?! To nezvládnu! , hlavou jí vířilo spoustu věcí.

Rodiče na ni zděšeně zírali. Po chvilce se jí hlava přestala točit.

,, Stalo se něco ? "

,, Ne, já ... mě se jen zamotala hlava. Asi je špatnej tlak. "

,, Dobře. Chtěli jsme ti jen říct, že nechceme, abys do toho lesa chodila. Aby se ti něco nestalo. "

,, Nebudu tam chodit, " slíbila.

,, Co si dáš ? " změnila matka téma.

,, Já ... já už půjdu. "

,, Něco si musíš dát. "

,, Koupím si něco po cestě, " zalhala.

,, Dobře, " nedůvěřivě si jí matka přeměřila . S ní není něco v pořádku, budu si muset s ní promluvit, pomyslela si.

,, Tak ahoj, " zvolala Kelly, když odcházela.


Jen co došla do školy, zamířila na své oblíbené místo - na uličku před dílnami. Hodila batoh na zem a zády se opřela o zeď. Lehce sklouzla na zem. Přitáhla si nohy a na ně si položila hlavu. Rozbrečela se.

Co já jen budu dělat ? Celý den to zvíře v sobě potlačuju. Musím do lesa chodit, abych to nějak vypustila ven. Ale bude tam spoustu lidí, aby vidělo vlka a jestli mě někdo uvidí jako vlkodlaka, budou mě chtít zabít. Co mám dělat?

Tak jo, nádech, výdech, musíš se uklidnit. Tím, že tady budeš brečet nic nevyřešíš, uklidňovala sama sebe. Moc to nepomáhalo.

S námahou se zvedla. Odšourala se do třídy. Nějací spolužáci tu už byli. Nevšímala si jich, ani je nepozdravila. Nachystala si věci a sedla si na místo. Svůj pohled upřela na otevřené dveře a čekala.

Zanedlouho do třídy vstoupil David. Hodil tašku na své místo a šel za ní. Mile se na ni usmíval a když byl blízko našpulil rty a zavřel oči. Dala mu pusu, ale hned se odtáhla. Pevně ho chytl za zápěstí a táhla ho na své místo před dílny. Když se zastavili, David ji přitlačil na zeď, svůj obličej měl těsně před jejím. Laškovně se usmíval. ,, Tady je někdo nadrženej... " Přitiskl se tělem na ni a vášnivě ji líbal.

Bylo jí to nesmírně příjemné a uklidňující, ale Kelly sebrala všechnu svou sílu, co jí ještě zbyla a snažila se ho od sebe odtáhnout. Ale David se nenechal. ,, Neříkej, že se ti to nelíbí. " 

To ji rozčílilo. Copak jsem nějaká hadrová panenka?!  Rozčílená se do něj rukama opřela a nevědomky použila svou vlkodlačí sílu. David odlétl dva metry od ní a dopadl tvrdě na zem. S vykulenýma očima na ni překvapeně koukat. Kelly se dívala stejně, rukama si zakryla pusu.

Klekla si k němu. ,, Promiň, promiň. " Hlas se jí třásl. V očích měla zděšení.

David si sedl. ,, To - to nic. " Povzbudivě se na ni usmál.

,, Máme velký problém. " Začala mluvit, i když se jí hlas pořád třásl. ,, Četl jsi dnešní noviny ? " Vypálila po něm. Vykulit oči. ,, Co ? " 

,, V novinách psali, že v našem lese žije vlk. Byl tam i obrázek. Ale na tom obrázku nebyl vlk, byla jsem na něm já. " 

David sebou trhl, následně se ale uvolnil. ,, To - to přece nevadí ... "

,, Rodiče mi zakázali do toho lesa chodit. "

,, Nějak to vyřešíme, neboj. " Konejšivě stiskl její dlaň. Ona se ale vysmekla a vstala. Mračila se na něho.

,, Ty to nechápeš! Copak jsi neviděl, čeho jsem schopná ?! Já to neovládám! Ale nemůžu tam chodit, ale já tam musím chodit! Pořád všechno zlehčuješ a myslíš si, že všechno je v pohodě! Přitom vůbec nevíš, jak mi je! Nenávidím tě! " Hystericky řvala. Ani si moc neuvědomovala, co hnusného mu řekla.

David na ní zůstal koukat s otevřenou pusou. Byl jako opařený, vůbec nevěděl, co má dělat, tak prostě nedělal nic.

Kelly se třepala a zatínala pěsti. Ale z nátlaku všech emocí se sesypala. 

Nejdřív si připadal trochu dotčený, ale pak si uvědomil, že je toho na ni moc a ohleduplně na to hnusné zapomněl. Vstal a klekl s k ní. Chystal se ji obejmout, ale ona zase začala řvát.

,, Copak jsi neslyšel ?! Nenávidím tě! Vypadni! Nechci tě vidět! Vůbec mi nerozumíš! "

Udělal se mu knedlík v krku, tohle opravdu nečekal. Teda znovu nečekal. Ublíženě se na ni podíval.

,, Chtěl jsem ti jenom pomoct. Dělal jsem pro tebe první poslední. Rozuměl jsem ti a dělal jsem pro tebe vše. Až tě přestanou ovládat emoce, dojde ti, jak snadno jsi nechala odejít člověka, který tě opravdu miloval a udělal pro tebe vše. Dojde ti, jak sobecká jsi byla. Ale bude pozdě a ti si zbytek života budeš vyčítat, jakou chybu jsi udělala. " Odešel do třídy.

Kelly po něm zírala, dokud se neztratil za rohem. Emoce z ní už opadly a jeho slova jí došla. Litovala toho. Litovala, že se nechala tak snadno ovládnout emocemi.



Původně to mělo být trochu jiný. Dobře, mnohem jiný, ale takhle je to myslím lepší. A ještě jednou sorry za tu dlouhodobou nepřítomnost. 

Žijte blaze. Chilli

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.

Souhlasím Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. (Více informací o použití cookies.)