Stopy zvířat

Povídky - Dvě strany duše (2)

Bazinga!

Zdravím všechny šameleony!

Mám tu pro vás pokračování mé povídky. Sice jsem jedné dívčině slíbila, že bude už v pátek, ale nějak jsem neměla čas a večer se mi nechtělo. Moc se omlouvám, snad mě za to neukamenujete. To bych byla velmi nerada. Tak snad se bude líbit.

Kdo nečetl první díl nebo si nepamatuje, co se v něm dělo, určitě přečtěte .

A mimochodem - David se čte Dejvid, aby bylo jasno.



Seděli opření o borovici. Bledá zář měsíce svítila do jejich obličejů. Kelly napůl spala, bylo ji dobře - opřená o Davida v jeho objetí.

,, Kell, vstávej. " , lehce s ní zatřepal.

,, Za pár hodin budu svítat, nikdo nás tady nesmí vidět. " , podíval se do jejích tmavě modrých očí, které teď unaveně otevřela. Miloval její dlouhé světle hnědé vlasy, její postavu, její osobnost. Miloval ji celou.

,, Když já... já jsem una... unavená. " , ospale odpověděla.

Pomohl jí na nohy. Kell se cítila jako ve snu, všechno bylo zkreslené, moc toho nevnímala, neměla moc síly.

David jí zavedl před její dům. Povzbudivě se na ni usmál a políbil jí. Věděl, že má špatné období, věděl, čím si prochází. Věděl, jak moc trpí a byl její oporou.

,, Vyspi se. " , pošeptal jí do ucha.

Potichu otevřela vchodové dvěře. Díky vlkodlačímu zraku se vyhla všem překážkám a opatrně vyšla po schodech do svého pokoje. Nijak se nepřevlékla a hned vklouzla pod peřinu. Hned usnula.


Ráno ji probudil budík. Byla strašně unavená, ale přesto vstala a zamířila do koupelny. Málem se zhrozila, když se uviděla v zrcadle. Měla tmavé kruhy pod očima, byla bledá jako stěna a vlasy rozcuchané jako po tornádu. Vykašlala se na make-up, často to nepoužívala, dávala si jen řasenku. Ale dneska neměla náladu si dát ani toto. Vyčistila zuby a rozčesala to nejhorší.

Sešla dolů po schodech. V jídelně snídala matka s otcem.

Trošku se jí lekly, když ji viděli. Vypadala jak přízrak.

,, Poď si dát snídani. Dáš si sýr nebo šunku? " , vyzvala ji matka.

,, Já... já nemám hlad. " , odvětila Kelly.

,, Kell, je všechno v pořádku? , matka vstala, lehce ji chytila za tváře dívajíc se do jejích unavených očí.

,, Nic se neděje, všechno je v pořádku. " , usmála se na potvrzení svých slov.

Otec s matkou si vyměnili starostlivé pohledy.

,, Tak já už jdu. " , odešla z domu.

Pomalu se ploužila ulicí. Nevnímala cestu, síla zvyku jí ale zavedla do školy. Místo toho přemýšlela nad svým utrpením. Tolik jí to tížilo.


Když došla do školy, zbývalo jí ještě patnáct minut, než mělo začít vyučování. Šla na svoje oblíbené místo, když chtěla být sama. Na uličku před dílnami, kam jen výjimečně někdo chodil. Sedla si do rožku, kde ji z hlavní chodby nikdo neviděl. Opřela se o zeď a přitáhla si k sobě nohy. Hlavu sklonila na nohy a rozbrečela se. Nebrečela nahlas, brečela potichu. Slzy stákali po jejím stresem týraným obličejem a vpily se do jejích tmavě modrých džínů.

Z přemýšlení ji ale náhle vytrhly blížíci se kroky. Rychle si otřela slzy, ale postavit se nestihla, síly ji opustili rozpuštěné v slzách.

Zase se uklidnila, když v přicházející osobě poznala Lailu.

,, Kell, co tu děláš? " , ustaraně se na ní zahleděla. Přistoupila k ní a sedla si ke zdi vedle.

,, Já... já čekám, až začne hodina."

,, Nedělej ze mě debila, jsem přece tvoje nejlepší kamarádka. Vím moc dobře, že sem chodíš jenom když máš špatnou náladu a chceš být sama.

,, Tak právě bys mě měla nechat být samotnou. " , odvětila jedovatě.

,, Tak promiň, chtěla jsem jen pomoct. Al když to vidíš takhle... " , uraženě se zvedla, chtěla odejít.

Kell jí rychla chytla za ruku. Laila se na ní otočila dívajíce se jí do očí.

,, Ne, počkej, Laj, to jsem nechtěla. Špatně jsem se vyspala. Promiň, nezlob se na mě." , prosebně se jí dívala do jejích olivově zelených očí. Moc se jí líbily její kaštanově hnědé vlasy.

Laila si k ní zpátky sedla.

,, Děje se něco ? " , dívala se na ní svým pohledem, kterým by donutila i němého přiznat všechny své prohřešky. tenhle pohled vzbuzoval naprostou důvěru v Lailu. Tenhle pohled Kelly nutil to všechno říct a ona toužila to vyklopit. Jediné, co si teď přála bylo jí to říct. Už se připravovala, jak jí to všechno řekne. Že je vlkodlak, že zabíjí nevinná zvířata, že ji to trápí, že tím nechce být a všechno okolo. Už otevírala pusu, aby to řekla. Cítila se jako zhypnotizovaná a už chtěla splnit vůli onoho kouzelníka. Náhle ale lehce zatřepala hlavou, aby se toho kouzla zbavila.

,, Nic se neděje, všecho je v pořádku. " , slabě se usmála na potvrzení svých slov.

,, Opravdu? "

Tady něco nehraje, to kamarádka pozná, pomyslela si.

,, Všehno je v caiku. " , chabě se usmála, stálo jí to hodně přemáhání.

Lekly se, když slyšeli hlasitý zvuk zvonku.

,, Tak pojď, jdem do třídy. " , pobídla ji Laila.

,,Eh, Laj, pomůžeš mi? " , Kelly nemohla na nohy, ale síla se jí naštěstí postupně vracela.

,, Tak pojď, ty moje mimčo. " , zasmála se, když ji zvedala.

Zavěšená jedna na druhé odešli do třídy překonat den.


Tak to bylo vše. Nevím, kdy vyjde další díl, ale doufám, že jste během toho čekání nade mnou nezanevřeli.

Žijte naplno. Chilli

Komentáře

LadySeiss(Píšeme povídky a příběhy)

Chilli: To ti slíbit nemůžu... smajl Ne, kecám. Nebudu spoilovat, takže ti to neřeknu, ale každopádně to dopadne dobře, i kdyby zemřela, což ještě nevím jestli se stane. Já vždycky měním rozhodnutí na poslední chvíli smajl

LadySeissTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

ChilliVIP(ANIME!)

Magdík: Děkuji. No, pokud budeš hodná a ta holka z tvé povídky neumře, další díl někdy v mlhavém budoucnu vyjde...smajl

ChilliTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.

Souhlasím Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. (Více informací o použití cookies.)