HryProDivky.cz
Starsčiny šílenosti
povídka- Zakletý altánek 4.
"Tady někde by to mělo být." "Dělej." naléhá na mne Zuzka. Já se mezi tím přehrabuju v šuplíku se starými fotkami. "Heuréka! Máminy fotky od patnácti do pětadvaceti let!" Vytáhnu obří fotoalbum a s velkou námahouse dotrmácím nahoru k pokoji. Díky bohu, že mi Zuzka vyšla naproti. "Ježiš! To je těžší než povinná četba na pět let!" stěžuje si. "Ale stojí to za to." odpovím. Sesuneme se na postel a začneme listovat. "Máma mi nikdy nedovolila se na ty fotky podívat." "Která?" vtipkuje Zuzka. "Obě! Moje biomamka měla krásné hnědé vlasy a sbírala starožitnosti. Na nějaké mé narozeniny se však přebarvila. Ale nevím na co." "Co třeba na zrzku?" "Nech toho! Já si stejně myslím že jsem se spletla." namítnu. Pak tam sedíme a mlčky listujeme albem. "Vážně? Tak jak vysvětlíš tohle?!" řekne Zuzka a přiloží k monitoru jednu fotografii. "Vypadají stejně." "JSOU stejné." "to je nesmysl! NEMOHLA jsem se narodit před víc jak 150 lety! To je nemožný!!!" to už skoro křičím. "Nic není nemožné Annye. Teď musím do knihovny a pokusím se ti sehnat co nejvíce informací."
Když Zuzka odchází z pokoje, přijde mi, jako by mne někdo pozoroval. Vykloním se z okna a zařvu:
"Zuzi? Můžu jít s tebou?" "Tak pojď!" Jdu do ložnice za matkou říct jí, že se po obědě vrátím. Pootevřu dveře a nahlédnu do prázdné místnosti. "Mami?" Vejdu do vnitř a zastavím se u kosmetického stolku. "Mohla bych se konečně trochu nalíčit." sáhnu po pudru a stuhnu se zrakem upřeným na jediné zrcadlo v domě. A s otevřenou pusou. "No kde jseš?" Zeptá se Zuzka, která právě přišla. "Tam..." řeknu s prsem na zrcadle. "Něco jsi tam viděla?" "Ne. Právě že ne." přitáhu ji k zrcadlu. A v zrcadle se odráží obraz jen jedné z nás. Zuzka ohromená vším řekne. "Annye? Ty jsi upír!"
No jo. Šílený konec článku od šílené Starsky :P
No co? Stejně to nikdo nečte.
