HryProDivky.cz
Starsčiny šílenosti
povídka- Zakletý altánek 2.
Postavila jsem se a šla se podívat blíž. "Tuhle část parku neznám." Což je divné, protože jsem už prošla celý park a nebylo místa, kde bych v životě nebyla. Teda až do teď. Celý park Greenday center je listnatý. Ale tahle část parku je smrková. Jsem ještě vůbec v parku? Jdu po úzké štěrkové cestě k altánku. Z venčí vypadá ohořele a zanedbaně. Na jednom sloupu si všimnu cedulky: Altánek Lady Amandy
r. 1893 Graandya c§nt§r
"To je rok před tím, než tu vypukl ten požár." Řekla jsem skoro polohlasem. "A jeho původní název." Řekla jsem skoro šeptem. Něco mě nutilo pořád snižovat hlas. Vešla jsem do vnitř a polilo mne horko. Najednou za sebou uslyším hlas. "Co tu pohledáváš?" ženský hlas. Otočím se a sojí tam vysoká žena. Má zrzavé vlasy, zelené oči, na krku žraločí zub a popálenou paži. "Ptám se: Co tu pohledáváš?" "Já-Já ...nevím." dostala jsem ze sebe. Záhadná žena povytáhne obočí. "Nevíš?" Sakra! Co mám říct? "Usnula jsem a objevila se tady." To mi neuvěří. "Cože? To ne! Ty jsi Annye?" What?! "Vy mne znáte?" "to je zlý!! Mandia nelhala! Annye Uteč! Uteč! Dřív než se objeví Temní vlci!" Vyběhnu z altánku nechápajíc situaci. Zarazím se. "Ale co vy?" "O mne se nestarej. Běž!!!" Tak já běžím. Co nejrychleji. Za zády uslyším vytí vlků a křik té ženy. Běžím jak nejrychleji můžu. Běžím dlouho. Strácím dech. Jo ještě vám musím něco říct. Od svích 5let mám problémy s dýcháním. Když běžím moc dlouho, omdlím. A to se mi stalo. Když jsem se probrala, ležela jsem pod mím oblíbeným stromem. Vyskočila jsem na nohy a pádila domů.
Ráno jsem zavolala Zuzce, jestli by nepřišla ke mě. Během pěti minut už stála u dveří. V pokoji jsem jí převiprávěla celou story. Zuzka se zamyslela. "Podle mě se ti to jen zdálo. Nikdy jsem o žádném altánku Lady Amandy neslyšela." "To se mi nemohlo zdát! Jěště teď mne bolí nohy a píchá v boku. Víš ty co? Mrknem se na internet."
Sorry, ale já prostě musela POKRAČOVAT!!!
Vaše šílená Starska :P
