NEVIDITELNÁ- ČTVRTÝ DÍL

Hillou! Díky, za všechny hezké komentáře u minulého dílu. A TETNTO DÍL BYCH CHTĚLA VĚNOVAT ABODCE! PŘEJI HEZKÉ ČTENÍ!

NEVIDITELNÁ 4. DÍL

Těšila jsem se do školy. Asi poprvé v životě. Někdo mě strčil a řekl zase neviděl jsem tě. Řekla jsem mu: ,,Už hodně krát jsi do mě vrazil a neviděl mě, tak se laskavě dívej pořádně. Nebo si zajdi na oční." Řekla jsem mu. Byl to kluk. Neznala jsem ho jménem. ,,Jo, to se omlouvám. Nikdy jsem si tě pořádně nevšiml. Už si budu dávat pozor. Jo a jinak se jmenuju Dave. A ty?" omlouval se. ,,Já jsem Ginny. Tak ahoj." odpověděla jsem. ,,Ahoj." rozloučil se taky a každý jsme šli do své třídy. ,,Ahoj holky!" pozdravila jsem je. ,,Čau." řekla trochu znuděně Mia. ,,Ahoj Ginn, půjdeme za Dracem dneska?" zeptala se Claire. ,,Moc se omlouvám Claire, ale nemůžu. Jedeme s mamkou na výlet na kolách." řekla jsem smutně a omluvně. ,,To je v pohodě. Jasně. Nemohla bych jet s vámi?" zeptala se. ,,Jo, jasně." odpověděla jsem a zeptala se Mii : ,,Nejela by jsi taky?" Mia zvedla hlavu od svého sešitu a přikývla a zase tam dál něco čmárala. Den utekl rychle. O přestávce jsem na chvíli zašla za Emmou a Jessicou. Pokecaly jsme. Na obědě jsme si k nim s holkami sedly. Odpoledne jsme vyjely ve tři hodiny. Dneska nebylo odpolední vyučování. Představila jsem mamku holkám. Byla ráda, že mám kamarádky. Jmenovala se Margaret. Jely jsme asi pět kilometrů. Na jednu krásnou vyhlídku. Bylo tam krásně. Fotily jsme se a tak. Vyfotila jsem si s holkami dvě fotky. S výhledem na les a na kolech. Když jsme jeli zpátky, mamka jela docela napřed. Když jsme zajeli za začátku, zhrozilo nás co jsme uviděly. Mamka ležela na kraji silnice. Odhodila jsem kolo a rozeběhla se k ní. Dýchala a měla zavřené oči. Z nohy jí tekla krev a měla spoustu odřenin. Řidič toho auta rychle zaparkoval na kraji silnice a vystoupil. Omlouval se. Holky se k nám rozběhly. Ten pán měl jako jediný mobil a tak zavolal záchranku. Měla tu být do pěti minut. Sestřička nám dávala zatím instrukce, co máme dělat. Záchranka přijela a odvezla ji. Rozbrečela jsem se. Holky mě objaly. Cítila jsem strašně, bála jsem se o mamku. Ale byl tu i dobrý, hřejivý pocit. Věděla jsem až teď, jak důležití jsou OPRAVDOVÍ KAMARÁDI. Cítila jsem to. To objetí mě tak uklidnilo. Važte si svých přátel!