Rezek's world

STORY - 60th Hunger Games

Tentokrát sem dám takový příběh na jednu část :-)  Je to fanfiction na Hunger Games, snad se bude líbit :-)

60th Hunger Game

Slunce svítilo, byl krásný teplý den. Venku létali motýli a listí v korunách stromů šumělo. No, krásný den... Krásný den by to byl, kdybych byla někde jinde, jenže já jsem tady. V aréně s dalšími lidmi, s kterými se máme zabíjet, dokud nepřežije jen jediný. Pomsta za vzpouru, ke které došlo před šedesáti lety... My za to nemůžeme, a přesto nás Kapitol nutí se navzájem zabíjet... Každý rok zemře dvacet tři lidí kvůli něčemu, co se stalo tak dávno... Už tehdy zemřeli ti, co za to mohli, tak proč musíme umírat ještě my? a když ne my, tak proč Kapitol posílá do arény naše sourozence, kamarády, spolužáky, děti z našeho kraje... A pak jede vítěz po jednotlivých krajích a my se musíme tvářit, jak ho vidíme rádi... Ale to už asi nikdy nebudu muset řešit, protože nemám moc velkou šanci, že se zrovna já vrátím domů... Je jasné, jak by dopadl souboj z profíky, když je mi jen třináct a jsem sama... Mám sice nůž, ale neumím to s ním nijak dobře... A nevím jestli bych dokázala někoho zabít... I když bych se chtěla vrátit domů a vidět zase rodiče, bratra Luka a sestřičku Lily... Všechny... Mám je ráda... Ale být vítěz by mělo nevýhodu, že Luke a Lily by měli větší šanci být vybráni, a zemřít... Jen proto, aby byly hry ,,zajímavější''... Jako by hry nebyly už tak hrozné... Děti a sourozenci vítězů jsou losovány dost často, myslím, že náhoda to není... Ale já tohle nechci, nechci aby kvůli mně Lily skončila ve hrách a zemřela... Přihlásila bych se dobrovolně, kdybych tím mohla dokázat, že její a Lukovo jméno by se v osudí už nikdy neobjevilo... Ale nad tím teď nemůžu uvažovat, protože jsem do her stejně byla vylosována... Pamatuju si, jak mě Lily prosila ať se vrátím, když jsme se měly rozloučit... Ale ona neví, co se jí stane, když se vrátím... Že ona se možná nevrátí... A to nemůžu dovolit.... Vtom slyším výstřel z děla, oznamující něčí smrt. A po chvíli další. Nevím, kdo zemřel, ale už nás zbývá jen pět...

Je po klidu... Pod stromem, na kterém jsem utíká kluk z Pátého kraje, jehož jméno neznám. Jsem potichu, nechci aby mě viděl, i když má asi dost práce se záchranou svého života.... Za ním totiž běží oba ze Dvojky a holka z Jedničky... Takže zemřela holka z Pětky a kluk z Jedničky... Asi ti dva z Pětky zaútočili na profíky, oni zabili tu holku, kluk se naštval a zabil kluka z Jedničky a oni ho pronásledují a chtějí se pomstít... Nedaleko zazní posměšné hlasy profíků, pak výkřik a rána z děla.... Takže zabili toho kluka, a teď budu hledat mě... Jo, už jse slyším , jak jdou zpátky a nahlas u toho uvažují, kde ta holka ze Šestky může být... Kdyby tak věděli... Zašli už daleko, už je nevidím. Pak slyším holku ze Dvojky ječet něco jako že už jich má dost, jsou neschopní ji (mě) najít... Holka z Jedničky řve, ať si tu holku ze Šestky hledá sama... A já cítím, že to neměla říkat, pokud chce zůstat naživu... A že hry dnes skončí... Zazní výstřel z děla, potvrzující mé myšlenky. Určitě zemřela ta holka z Jedničky. Pak druhý výstřel z děla... Tak, už zbývá jen jeden profík... Ta holka ze Dvojky se vrací, zajímalo by mě, proč... Ví snad, kde jsem? Prochází kolem, takže neví... Uvažuju, že je asi vhodná chvíle se prozradit... Házím po ní kus větve. Obrací se. Vidím jako ve zpomaleném filmu, jak bere luk a míří na mě. Vystřelí šíp, já uhýbám. Šíp prolétne kolem a zabodne se do vedejšího stromu, vysoko na to, aby ho získala zpět. Střílí znovu, tentokrát mě zasahuje do nohy, ae ne moc hluboko, tohle ještě můžu přežít... Bere si poslední šíp a já si uvědomuju, že další už nemá... Vystřelí, ale nepřesně, a šíp se zabodává do větve pode mnou... Beru nůž a házím ho po ní, tak rychle že si to nestačí uvědomit. Nejsem si jistá, kam nůž doletí... Pak vidím, že jsem se jednou v životě trefila... Holka z druhého kraje padá k zemi, ticho prořízne další výstřel z děla. Pak slyším hlas : Vítězkou 60. Hladových her se stává Lauren MacDonaldová z Šestého kraje... Objevuje se vznášedlo, vyzvedává tělo té dívky a spouští žebřík ke mně... Chytám se ho a on mě vynáší nahoru... Vznášedlo letí ke Kapitolu. V příštích pár dnes mě čeká poslední rozhovor, korunovace, a pak cesta domů... K rodičům, Lukovi a Lily... Snad zůstanou v bezpečí...

May the odds be ever in your favor :-)
Ahoj, Rezek.II

+1

Příběhy a povídky

Autor: rezek   |   Publikováno: 04.08.2015   |   Zobrazeno: 746x