HryProDivky.cz
Cvičení - moje šílená závislost
Happy svátek tů mí! XD Sakra! Já prozradila jak se jmenuju! No stejně už to tady asi všeci ví a už to nebude na dlouho XP
Takže :D Ne, popřát sobecky sama sobě k svátku není cílem dnešního článku.
Jsem fanaticky závislá na cvičení. Spousta lidí si myslí, jak je to dobře. Když někomu řeknu, že jsem závislá na cvičení, že chodím běhat 10 kilometrů a každý den cvičím, tak mě přesvědčují, jak je to strašně dobře, že je to zdravý a jak je to hrozně super. JENŽE... Ono to má svůj háček.
Teď už cvičím rozumněji, už necvičím dvě tři hodiny denně jako dřív. Ano, cvičím 6x týdně hodinu denně. Obvykle 2x-3x jdu běhat ( na páse těch 10km), obden cvičím břicho a 1-2x týdně ruce a nohy. To zní dobře, že? Ano, cvičit hodinu denně je v pořádku. Je to zdravý, prospěšný a fajn. Ono nejde o to cvičení samotný, tam problém není. jde o můj přístup.
V poslední době jsem si uvědomila, jak moc jsem na tom závislá. Cvičím totiž bez ohledu na všechno, musím cvičit a nejede přes to vlak. Je jedno, jak moc jsem unavená, že se mi nechce, není mi dobře, jak moc mě to třeba bolí, ( necvičím fakt jenom, když mám horečku) že u toho padám, selhávám ( a pak se v afektu flákám čínkama, že mám až modřiny) prostě si to svoje MUSÍM odcvičit. Kolikrát jsem někam nešla nebo šla později, protože jsem v tu dobu měla cvičit. Když nemůžu cvičit v přesně naplánovanou hodinu, šílím. Prostě je to katastrofa a jsem schopná se úplně sesypat nebo si další den přivstat nebo něco zrušit nebo i nevyřešit ( např nejít na poštu, na úřad nebo prostě neudělat něco fakt důležitýho) abych si mohla odcvičit svoje.
Poslední dobou jsem si začala všímat ještě jedné věci. Celej den su naprosto nepoužitelná, smutná, nervózní, neschopná cokoli udělat, myslím jenom na to, jak budu cvičit, ( a ještě na jídlo teda no :D Na to myslím furt) pak teda přijde čas, já si odcvičím svoje, ( i kdybych měla jít přes mrtvoly, prostě si to odcvičím bez ohledu na okolnosti a na to, jak se cítím) a najednou je všechno dobrý. Život má zase smysl, nálada se stabilizuje, já si přijdu jako lidská bytost, která má najednou právo žít a všechno je prostě lepší. Do té doby? Nejradši bych se uklovala...
Je to fakt jako si šlehnout drogu. V tom je můj problém. A už zase myslím na další den, jak musím všechno zařídit tak, aby mi do toho cvičení absolutně nic nevlezlo, aby to prostě vyšlo za každou cenu. A jsem schopná tomu opravdu přizpůsobovat celej den, a zase na to myslím, jak to budu mět odcvičený, aby bylo všechno dobrý. A takhle pořád.
Obcesivní cvičení k mé nemoci bohužel patří, je to jeden z hlavních projevů, ale když jsem si to uvědomila, jak jsem na to strašně fixovaná, jak přes to prostě nejede vlak a hlavně ty pocity okolo toho, vylekala jsem se. Protože mám fakt problém. Ne to cvičení samo o sobě. To už je teď v pořádku, držím se té hoďky, max 70ti minut denně ( třeba když jdu běhat a chcu si doběhnout kilometr¨) problém je můj přístup a to, jak jsem na tom totálně závislá. jak bez toho nefunguju.
Popravdě nevím moc, co s tím. Ohledně cvičení se chovám fakt jak feťák, co nedostal svoji drogu, pak jí dostal, je v klidu, a už jen myslí na další den, jak si ju sežene zase...A to je něco, co lidi nechápou. Když někomu řeknu, že jsem závislá na cvičení, buď mele o tom, jak je to strašně úžasný nebo řekne ,,TAK PROSTĚ TOLIK NECVIČ". A nechápe, že kdyby to šlo, že by asi bylo po problému...
Nechci, aby mi něco takhle ovlivňovalo život, ale vůbec nevím, co s tím, jak k tomu získat lepší přístup. Pomalu začínám cvičení spíš nenávidět, jak se do něj vlastně nutím, v přesně určený hodiny, v přesně určeným množství a hlavně ZA KAŽDOU CENU. Ale o to víc mám pocit, že musím.
Komentáře
Psychoušek
(Sword Art Online)
Máte pravdu. problém si uvědomuju, ale bohužel jsem si ho uvědomila až ve fázi, kdy z toho doslova šílím no...
konemy
(Girl´s Dream)
Hlavně kdybys fetovala, nejspíš by tě podporovalo i okolí v tom, abys s tím přestala, protože si asi většina populace uvědomuje, že drogy nejsou úplně ok. Jenže když nám neustále všichni vtloukají do hlavy, že cvičení=zdraví, nikoho ani nenapadne, že něčeho tak úžasně prospěšného může být moc. Spousta lidí asi vůbec netuší, že takový problém existuje a spíš závidí, protože jíst zdravě a cvičit je prostě ideál, že. Co na tom, že psychiku má ten člověk v háji, hlavně že má „pevnou vůli" a je fit... Je to smutné. Drogovým závislákům taky nikdo neříká, ať prostě přestanou brát drogy.
Psychoušek
(Sword Art Online)
konemy: Jsem strašně ráda za to, co jsi napsala. Přesně tak to je.
Lucy Lupinová(Bradavice)
Zbavovať sa závislosti je ťažké, to hej. Ja sama som závislá na veľa veciach, snažím sa s nimi skoncovať, no... nejde to. Ako si popísala, keď nedostanem svoju dávku, tak proste... zle je. Ako, u teba je to stále lepšie ako keby si bola závislá na drogách alebo niečom takom (fajčenie, alkohol), ale závislosť je závislosť. Či dobrá, či zlá, dokáže naštvať a potešiť zároveň, a to je na závislostiach to zradné. Vyčítaš si to, no akosi s tým nevládzeš niečo urobiť...
medvídek jednoočko
(South Side Komáři)
Podle toho, jak tu svou závislost popisuješ, tak soudím, že bys s ní měla zacházet, jako s nějakou závislostí, která je běžnější, například alkoholismus. Ti lidé, kteří trpí nějakou závislostí a rozhodnou se jí léčit sami, tak si neuvědomují, že to nebude hned. Stačí začít po malých krůčcích, které budou nepříjemné a budeš celý den naštvaná, ale budeš s tím počítat. Se vztekem se budeš muset naučit bojovat nějakým jiným způsobem a odreagovat se od myšlenek na cvičení a na další "dávku".
Je dobře, že už si s tím začala něco dělat tím, že sis zkrátila dobu cvičení. Jako další krok můžeš zkusit cvičení o půlhodinu posunout a připravit se na to, že dneska budeš čekat o chvíli déle. Uvidíš, co to s tebou udělá. Pokud to půjde snadno, můžeš zkusit cvičení posunout na úplně jinou část dne. Když budeš mít s jakýmkoliv krokem, kterým vystoupíš ze své komfortní zóny, problém, opakuj ho pořád dokola.
Jen tak mimochodem, celkem mě zajímá, jak se s tím popereš, takže jestli nemáš problém s tím, že bych tě kontaktovala pomocí zpráv, byla bych moc ráda.
With love, Miss Endless < 3
Cácorka(Panic! At The Disco)
Já ti rozumím. Musí to bejt dost těžký, když sis na to vypěstovala závislost, a ještě je to součást tvé nemoci. V budoucnu chci být psycholožka, nebo něco na tento způsob, zatím ale nevím, jak ti poradit. Omlouvám se. (Však je mi taky jenom 13, myslím, že bych měla zanechat svých rad, a nechat to na někom rozumnějším)