Psychopatíkův Blog :33

Je to zlé a bude ještě hůř :(

V úterý jsem kvůli úzkostnému záchvatu musela odejít ze školy... nedalo se to. Poprvé jsem kvůli psychice fakt nezvládla být ve škole. Mrzí mě to. Dneska jsem taky nešla. Navíc mám horečku a strašné bolesti hlavy jako při migréně, nevím, zda je to taky kvůli psychice nebo jestli jsme nemocná... je mi to aj jedno.

Začalo to v úterý, měla jsem s tím počítat, před tím jsem byla dva týdny jako střela, skoro nemusela spát, byla až podezřele v pohodě... bylo jasný, že se to přehoupne, ale že až takhle?
Navíc být doma je ještě horší. kdybych měla sílu aspoň vstát z postele tak bych si šla radši lehnout na ulici... Věci, co mi máma zase říká se nedaj. Už nemám sílu proti ní bojovat. Denně poslouchat jak jsme strašná, zlá, sobecká a že si všechno špatný zasloužím a že ze mě nemá žádnej užitek.. narážky na mojí postavu a kecy že bych měla 14 dní nejíst...Vážím něco přes 53 kilo při výšce 168cm, a tělesnýho tuku mám 16% ( má být 18-21%) nechápu, co se jí nelíbí, navíc u hubnutí úplně nejíst taky není řešení.... navíc to ani není její věc. Každopádně se bojím doma jíst, dělá mi zle jíst před ní... Ne nesnažím se fanaticky hubnout ani tvrdit že bych měla problémy s jídlem... to není problém s jídlem ale s mámou :( Vlastně jako skoro vždycky všechno...
Nejradši bych si vypíchla uši, abych neslyšela ty věci, co mi pořád říká x( Vypíchla oči,a bych neviděla ten její znechucenej výraz 
Proč nemůže být normální máma, pro kterou mateřství neskončilo 18týma narozeninama jejího dítěte? Fajn, nechci po ní, aby mi pomáhala, to je můj problém, že se cítím takhle že mám ( ne slovo deprese používat nebudu) prostě že je mi takhle hrozně. Není povinná to řešit ani se mi snažit pomoct, ale ať to aspoň pořád cíleně nezhoršuje! I když bylo by fajn mít mámu nebo někoho v rodině, kdo by za mnou přišel, vzal mě za ruku a řekl, že to bude dobrý nebo aspoň vnímal, co řeknu, ale to bych chtěla moc... mě by jenom stačilo neslyšet neustále jen urážky, urážlivé poznámky a výhrušky vyhozením, zabitím a zničením...

Snad se do školy dohrabu aspoň v pátek na praxe, neměla bych  na ně zase chybět. Ted půjdu zase spát, jako vlastně celej den... Přes den bych to dala bez léků, kdyby do mě mamka nešila... Ale po tom, co jsme si zase vyslechla jsem to nedala a na dopovala se jak těma na zklidnění tak těma na bolest. Je to na nic...Potřebovala jsme to aspoň naspat. Ale mám strach. Bojím se, že svoje výhružky začne myslet vážně... Strach, že mi totálně hrkne v bedně a zase se něco stane, o čem ani nebudu vědět...

+19

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 25.04.2018   |   Zobrazeno: 644x