Nelly

Spisovatelka z „děcáku“ -4.kapitola

            Spisovatelka z „děcáku“

4.kapitola

Nový byt,2008 

„Wow!“ vykřikla jsem,když jsem viděla byt ve kterém jsem měla spolu se sestrou bydlet.
Všechny pokoje byly namalované nově.Moc se mi ty barvy líbili.
Obývací pokoj,kuchyně i jídelna byly spojené v jeden velký pokoj, byly oddělené jen různě vymalovanými prostory.Obývací pokoj byl vymalován na sytě červeno.Uprostřed stála jedna větší sytě červená pohovka,před ní byl bílý dřevený,ale zato moderní stůl.Kuchyň byla vymalovaná na sytě žlutou.V jídelně stál uprostřed menší stůl,akorát pro nás dvě.Všechny pokoje zdobily různé obrazy,většinou moderní. Někde byly i poličky na kterých byly různé fotky nás dvou,usmála jsem se,a různé sošky.Na některých poličkách byly i menší květiny a vedle pohovky stála jedna velká rostlina.
Žasla jsem nad tím,co pro mě sestra musela obětovat.
„Líbí?“ zeptala se nadšeně Bella.
„Jásně!“ vykřikla jsem celá šťastná.
„Pojď za mnou.“
Ukázala mi celý byt a já,celá rozzářená,jsem nemohla uvěřit.Pokoj jsme měli společný,ale mě to ani v nejmenším nevadilo.Potom jsem v pokoji,kde jsem měla společně se svou sestrou spát,objevila menší skříň.Nejvíce mě překvapilo to,co bylo v ní.
Kniha!Né,více knih!Spousta knih! 

„Vím,že to vše pro tebe nebylo lehké.Snažím se oč to jde a tak mi zbyly i peníze koupit i pár knih.Sice nejsou nejnovější,sehnala jsem je ve výprodeji,ale snad se ti budou líbit.“
PÁR KNIH?!
Já jsem jí objala. 

Teď,když víte něco o mém životě,bych vám ráda pověděla o mém životě po dovršení dospělosti.

„Všechno nejlepší,Katie!“ zakřičí všichni mí kamarádi.
Jsem dospělá.Doopravdy dospělá.
Když rozbaluji tu tucku dárků a přání,div se nezhroutím.Začaly jsme s Bellou nový život.Nový kus našeho života.Žádné bydlení v dětském domově,dělení se o šaty a žádné soukromí.
Má narozeninová oslava byla bezva.Za ty tři roky,od mých patnácti let,jsem si tu našla několik přátel.Občas se setkávám s Veronicou která se za pár měsíců,až bude mít také osmnáct,odstěhuje a,stejně jako my,si bude žít svůj život.
Někdy,když jsem přišla ze školy,mi Bella nechala na ledničce vzkaz:

Šla jsem za kamarády.Do 17 hodin se vrátím.Oběd máš v ledničce, ohřej si ho.
Bella 

Mám podezření,že někoho má.Ne,že by mi to nějak vadilo.Ale vadí mi to,že mi o tom neřekla.
Minimálně třikrát do týdne mi nechala vzkaz,někdy se vyplížila z domu a na ledničce mi jen dala lístek:

Vrátím se.
Bella

Jindy mi oznámila,že se jde projít.Když jsem jí řekla,že půjdu s ní, odmítla mě.Řekla,že se musím učit,dělat úkoly a,že bych si měla taky někdy někam zajít.Klidně i uprostřed jejího oblíbeného seriálu zmizela.Když jsem se vzbudila pozdě v noci,zjistila jsem,že má sestra se chystám na odchod.Nikdy jsem se jí nezeptala,kam jde.
Je jí dvacetjedna a já bych jí měla dát prostor.Dlužím jí to.Že jsem jí nekonečně vděčná za to,jak se o mě stará,co kvůli mně odmítla a,že spoustu času věnuje tomu,abychom měli dostatek peněz.
Ale pořád se nemohu zbavit nutkání se jí na to zeptat.
Až jednou najdu odhodlání.

Pokračování bude zřejmě dnes.

Děkuji za přečtení!