Nelly

Spisovatelka z „děcáku“ -18.kapitola

             Spisovatelka z „děcáku“

18.kapitola

Jsem překvapená,že do mého pokoje nevtrhne Bella nebo Jack,i když si nejsem jistá,jestli je doma. 

Ale užívám si to.Zapomínám na to vše,co jsem prožila.
Líbáme se a já jsem šťastná.Když v tom vstane a řekne „Budu muset jít.Jen jsem tě chtěl pozdravit a říct ti,jak to vlastně je.“ Políbí mě a z donucení opustí můj pokoj.
Já se vydám do obýváku,kde u televize na pohovce sedí Bella.
„Ani jsem se tě nezeptala,kde je Jack?“
To je ta otázka,které jsem se obávala „Povídali jsme si a …“ Ne,ovládej se.Nesmíš jí to říct. „když jsem viděla Daniela,ani jsem se neohlédla a utíkala pryč.“ Sednu si.
Bella se nahne ke svému mobilu a vezme ho „Radši mu zavolám.“
Když začne Bella vytáčet Jackovo číslo,otřesu se.Mám divný pocit.Jack se mi nelíbí,nikdy bych ho nechtěla.S Danielem to vypadá nadějně a já si to v žádným případě nepokazím.
Nejradši bych to Belle řekla,ale bojím se,že by jí to moc zranilo a já bych potom měla na krku Bellu se zlomeným srdce.Ale zraní jí to víc, když se to dozví od někoho jiného.Podle mě Jack nestojí o to,aby o Bellu přišel.Ale proč to dělal?
Když Bella dovolá,položí mobil na stůl a povzdechne si „Nechápal, kam jsi utekla.Chtěl jít za tebou,ale nakonec nešel.Potkal v parku nějakého kamaráda.Do půlhodiny přijde.“
Oddechla jsem si.
„Vyříkali jste si to?“
Po chvilce pochopím,o co jde „Jo.Ale nechci o tom mluvit.“
„Chápu.“ Odmlčí se „Jen ti chci říct,že v tom,co mezi vámi bude vám nebude bránit.Jen si dávejte pozor.Kdyby se cokoliv stalo,slib mi,že budu mezi prvními,kterým se o tom svěříš.“
„Jasně,jsme přece sestry.“ Zasmějeme se obě dvě.
Odejdu do svého pokoje,protože se nechci setkat s Jackem.Nevím, proč se tomu vyhýbám.Někdy se s ním potkat budu muset.Ať už budu chtít nebo ne.
Když výjdu ze svého pokoje asi o hodinu později,jdu si sednout na pohovku.K mému překvapení tu nikdo není.Za pár sekund uslyším v pokoji,který patří Belle a Jackovi nějaké hlasy.Dojde mi,že jsou to oni.Teda,alespoň doufám.
Zapnu televizi a dívám se na nějakej,pro mě vůbec nezajímavej seriál.
Ve chvíli,kdy mě to už totálně přestává bavit,výjde z pokoje Bella. Hodí po mě překvapený pohled a odejde.
Když spatřím Jacka,nechápavě se na něj podívám.Začnou se mi třást ruce.
Když si Jack sedne vedle mě na pohovku,vypnu televizi.
„Vy jste se pohádali?“ podívám se na něj překvapeně.
Ano,já s ním mluvím.Nějak jsem na to vše zapomněla.
„Ne.“ Podívá se na mě „Musí někam jít.Dneska byla nějaká divná.“
Doufala jsem,že jí to neřekl.Doufala jsem v to,že není tak blbý.
„To…co se stalo…“
Nedokončí to,protože ho přeruším „Nechci o tom mluvit.“ Vstanu a chci jít pryč,ale on mě chytne za ruku.
„Chci se ti za to omluvit.Nevím,co mě to popadlo.“
Už jsem si myslela,že jsi jí to řekl a že jsi mě chtěl místo Belly.Nikdy, nikdy by jsem ti nepřála to,co bych dělala,kdybys jí to řekl,řeknu si v duchu.Ráda by jsem mu to řekla,ale nemám odvahu.Místo toho jdu do svého pokoje.Zamknu se.Nemám nejmenší důvod mu otevřít,když mi začne klepat na dveře s tím,že mi to chce vše vysvětlit.Nechci. Nestojím o to.
Další den se Jack chová jako normálně.Alespoň,že dostal rozum, když už udělal tohle.Bella přišla asi o dvě hodiny dřív s tím,že byla u kamarádky.Já si zalezla do pokoje a psala a psala.  
O dva dny později se vydávám do své nové práce.Do své vysněné práce.Mám smíšené myšlenky.
Když vstupuji do vstupní haly,kterou jsem již jednou navštívila, přeběhne mi mráz po zádech.Ale i přes to se vydávám do kanceláře Helene Walson.V emailu,který mi poslali s tím,že mě přijímají,bylo napsáno,že se mám v 9 hodin dostavit do její kanceláře.
„Dobrý den,Katie Hanson“ Řeknu třesoucím hlasem,když jsem v její kanceláři.
„Dobrý den.Helene Smith,ale to jistě víte.“ Mladá žena vstane,usměje se a podá mi ruku.Potřeseme si rukou a já si po jejím pokynutí sedám na židli „Jak jistě víte,budete dělat sekretářku panu Holmanovi,řediteli této firmy.Máte nějaké otázky?“                                                                                       Zavrtím hlavou.Když mě žena vede k řediteli,pozorují mě všichni lidé nechápavým pohledem.Nechápu proč.Copak je ten ředitel nějakej … divnej?
Když uslyším z kanceláře „Dále.“ propadnu panice.Helene se na mě usměje,otevře dveře a vybídne mě,ať jdu dál.Helen přijde k řediteli zatímco já zůstanu stát uprostřed místnosti.Helen podá ředitelovi nějakou složku na které je mé jméno.Můj životopis,uvědomím si.
Když Helen odejde,ředitel vstane a podá mi ruku „Myslím,že bychom si měli tykat.“ Usměje se.
„Katie Hanson.“ Potřesu si s ním ruku a na tváři se mi objeví úsměv.
Je docela pohledný,řeknu si sama pro sebe.Ale dost!Mám přeci Daniela.Ještě,abych se zamilovala do svého šéfa. 

„Peter Holman.“ Usměje se „Klidně mi říkejte Peter.“
Oba si sedneme a Peter mi podá smlouvu.Podepsala jsem vše,co jsem měla.
Peter nakoukne do mého životopisu „Váš životopis je velice zajímavý. Opravdu píšete příběhy?“ I když tak nevypadá,je moc milý.
„Ano,příběhy píši už od mala.“
Peter se usměje a odvede mě do mé kanceláře.Vše mi vysvětlí a mě se už teď líbí.
Bože,vzpamatuj se!Je to tvůj šéf!Navíc máš Daniela!A on má určitě rodinu.Je mu více než tobě.Přestaň se na něj tak koukat! 

Pokračování přidám zítra.

Děkuji za přečtení!