Já a klaun

Já a klaun

Ahoj jsem tu zase. Každý z nás asi ví, že Českem se prohání děsiví klauni. A je tu zase můj příběh. Taksi to užijte.

No takže byl totálně obyčejný čtvrtek. No spíše pro vás já měla do sedmi mažoretky. Takže jsem jela sama domů. Jako autobusem jsem jela. No a tak jdu a jdu až dojdu k zastávce. Sedí tam moje kámoška. Sednu si vedle ní a prostě si tak povídáme. Potom už vidíme v dálce autobus. Obě dvě se instinktivně zvedáme. Autobus zastaví a otevírají se dveře. Už máme nakročeno k autobusu když si všímáme jednoho klauna asi 5 metrů od nás jak nás sleduje. Místo toho, aby jsme zalezly do autobusu tak se dáváme do sprintu. Běžíme asi jako upíři z twilight ságy. Ale on překvapivě nepřidává. Spíše se k nám blíží jako kdyby se nic nedělo. Já se jako jediná otočím a jdu směrem k němu. Strhnu mu masku z obličeje. A co uvidím? Svýho kluka. Hluboce sem si oddechla. Prostě si z nás chtěl udělat srandu.

Tak doufám, že se líbilo. Tak ahoj příště.