Nečekaný zvrat - 1. - Nelíbí? Tak to sorry.

«Nejnovější články | Nelíbí? Tak to sorry.

Vytvořit blog | Nápověda

Nečekaný zvrat - 1.

Ahojky, tady je tedy konečně první kapitolka. Moje doporučení je, aby toto četly děti 10+ a to ještě ty, kterým nevadí, když poteče krev a někdy to bude creepy. Pro sedmnáctileté, to nebude jako nic, ale fakt jestli jste mladší 10 let, nečtěte to. Fakt ne. Jestli mě neuposlechnete, tak se na mě neobracejte se svými nočními můrami. No a ještě se omlouvám, že to bude dlouhé jak Lovosice, ale to znáte. :D

Jmenuju se Elizabeth a zítra jsou mé sedmnácté narozeniny. Ještě nevím, jak je oslavit, ale nejspíše pozvu své přátele. Což zahrnuje mojí partu holek a mého kluka s jeho partou kluků.

Dnes po obědě půjdeme s matkou koupit šaty a pohoštění. Moc se na to netěším. Nejradši bych si vzala obyčejné džíny a k tomu mé oblíbené modré tílko s třpytkami do tvaru srdce, které mi koupil táta v Berlíně. Škoda, že už táta nežije. Mohl by třeba překecat matku, abych na ty nákupy nemusela. Ale znáte matky, ty by nepřekecal ani táta. No nic, co s tím naděláte.

Po obědě jsem se šla do pokoje převléknout. Vzala jsem si upnuté džíny, černé tílko a upnutou džínovou bundu. Tuhle kombinaci jsem si většinou brala na nějaké akce nebo do města, ale jinak ne. Potom už jsme konečně vyrazily na ty nudné nákupy. Vyrazily jsme do High Street, kde mají nejhezčí oblečení, ale také samozřejmě nejdražší. Chtěla jsem začít protestovat, že by mi stačilo něco obyčejného, ale matka mě jen odbyla a řekla, že narozeniny jsou jen jednou za rok a já si to musím pořádně užít, dokud můžu. Myslím si, že to přehání těch narozenin bude ještě minimálně kolem 60. Snad taky nebudu taková, pomyslela jsem se strachem z toho, že bych nutila svoje děti, aby si na narozeniny braly šaty, a kdybych náhodou měla kluky, tak aby si na sebe vzali sako, košili a bůhvíco ještě.

"Podívej se tady mají nádherné plesové šaty," rozplývala se matka nad opravdu krásnými černými šaty s volánkovitou sukní, která přecházela od černé do světle fialové. Byli opravdu hezké, ale ty bych si koupila ledatak na maturiťák, ale na nic jinýho rozhodně ne.

"Mami, já nechci plesové šaty, ale spíše nějaké krátké, černé, lehoučké," odsekla jsem a přešla k další vitrýně s krátkýma šatama. Byly tam červené, fialové, svítivě růžově, ale černé zatím nikde. To snad nevedou černé šaty? Jako, kde to jsme? řekla jsem si v duchu a marně jsem hledala ve vitrýně černé šaty. Natahovala jsem krk, abych viděla dál do obchodu, ale po černých šatech ani památky. Najednou mi padl zrak na prodavače, který nevypadal jako prodavač, ale spíše jako stvůra.

"Mami, podívej támhle něco je!" zakřičela jsem a otočila se na matku, která už na svém místě nestála. Mířila do obchodu. Rozběhla jsem se za ní, ale už byla u toho podivného prodavače. Vypadalo to, že není tak hnusný jak jsem ho viděla, ale stejně mi to bylo zvláštní. Proč bych ho měla vidět jako příšeru s ostrými drápy a zuby? Asi jsem se zbláznila pomyslela jsem si a vkročila do obchodu.

Pak mi to, ale docvaklo. Co když to vůbec nepatří do našeho světa? Co když to je nějaký démon jako z Mortal Instruments? Hned jsem tu myšlenku zatlačila do pozadí a v klidu jsem šla k matce. V tom se stala neuvěřitelná věc. Prodavač se naklonil k matce a ukázal své neuvěřitelně ostré a zažlouzlé zuby. Začal se pomalu proměňovat, nehty se mu měnily v ostré drápy, jeho kůže začala černat a scvrkávat se. Nebyla jsem schopna se pohnout a už vůbec ne strhnout matku, která si té stvůry ještě nevšimla, protože k ní byla otočená zády, aby si prohlédla další šaty, zpět.

Ošklivá stvůra, nebo démon, nevím, co to je, chytla matku kolem pasu a přitáhla si jí k sobě. Člověk by si myslel, že je to dokonce romantické gesto, ale když místo nějakého prince vidíte nějakou příšeru, tak vás romantika hned přejde a místo toho vám ztěžkne hlava samými myšlenkami na to, co se asi teď stane.

Byla jsem tak zabraná do myšlenek, že jsem si nevšimla své matky, která křičela o pomoc a pokoušela se vymanit z tvorova sevření, které bylo nejspíše velmi silné. Než jsem stihla zareagovat bylo pozdě. Tvor prokousl matčino hrdlo a matka s křikem padla k zemi. Zděšeně jsem se podívala na matku a z matky na tvora.

Tvor se na mě usmál a bylo jasné kdo půjde dál na řadu.
Já

Ano vím, že je to dlouhé, ale zvykejte si. Ehm..no a názor? Já doufám, že se líbilo a těm kterým nebylo ještě 10 a přesto to četly, tak přeji hezké sny. XD

Tak ahojda u další kapitoly. :D