nechcimecj

Konec?!

Nedávno jsem psala o mém nešťastném úrazu s kolenem. Po dvou měsících lékaři konečně došli k závěru mojí diagnózy. Ta zní: Přetržení a následné odtržení LCA.

 Co to pro mě znamená a jaká jsou řešení? Prvním řešením byla tzv. artroskopie, která se provádí pouze do 5 - 6 - ti týdnů od vzniku úrazu. Bohužel ta se vyloučila, ale na jednu stranu jsem docela i ráda. Artrózu ve 30 - ti nikdo přeci nechce. Druhým řešením je plastická operace, tedy plastika vazu. Nebojte, do nohy vám nebudou cpát něco umělé, ale odeberou vám biologický materiál z vašeho těla, vetšinou z úponů stehenních svalů, nebo z jedné menší šlachy.

 Samotná plastická operace přichází až po několika vyšetřeních a lékař sám rozhodne, zda zvolí variantu pevnější, což je odebrání materiálu z úponů. Zákrok trvá něco okolo pěti hodin. 

 Já ale na zákrok nepůjdu. Proč? Mám sice celý život před sebou, tak proč na to nejdu? Chvíli jsem byla rozhodnutá, že půjdu. Jenže pak jsem si řekla, jestli se tak lehko vzdám. Teď na sobě zhruba měsíc pracuji a výsledky sice nejdou vidět, ale já je cítím.

 Tento úraz pro mě sice, že se mi dveře do světa cyklistiky zavřely, ale já se budu snažit, abych si našla jinou cestu a těším se, až zase bez problémů ujedu 100 km za den a budu mít klidnou hlavu. Samozřejmě, že mi chybí běhání, ale v životě ztrácíme hodně věcí, ale tohle není věc, kterou k životu potřebujeme. Je důležité mít okolo sebe lidi, kteří Vám pomáhají a za to moc děkuji.

+2

O mně

Autor: lumaka40   |   Publikováno: 15.04.2019   |   Zobrazeno: 409x