HryProDivky.cz
Kapitolské Hunger games - 2. díl
Ahooooooooooooj! Dneska je tu nový díl mích Kapitolských Hunger games. Bavte se!
Stoupám po schodech a myslím na nejhorší. Na smrt. Na nekonečné utrpení. Ale možná vyhraji! A možná taky ne. Cetkie mi podává ruku. Potom říká jména chlapců. Franklin, John, Zlatoň.... Zlatoň? Ten má jméno určitě po mrtvém vítězi z Hladových her. Zlatoň byl můj oblíbenec, tak jako jeho sestra Kašmíra. Odvádějí nás do malých místností s měkkým semišovým křeslem a stolem. Na stole byla lampička, byla zhastnutá. Na druhém rohu stolu byla váza s gerberou. Vytáhla jsem jí a přivoněla jsi. Voněla krásně. Ale ne tak hezky jako prezidentský palác. Ani ne tak jako dědeček. Jako jeho voňavé růže. Vzpomínám si na bílou růži kterou jsem si dávala do kapsičky na šatech. Teď už tam není, asi mi upadla. Najednou se otvírají dveře a vchází Madeline Hawersonová- moje nejlepší kamarádka. Seznámili jsme se na neformálním večírku v paláci který uspořádal dědeček jako jeho oslavu narozenin. Bylo nám oboum šest let a stali jsme se nejlepšími kamarádkami. O rok později jsem přestoupila na školu na kterou chodí Madeline. Dnes jí to sluší, její dokonalou pleť doplňují brýle a vlasy sčesané do drdolu. Její příchod mě rozplakal. S pláčem mě objímá a říká že vyhraji, že si získám mnoho sponzorů. Dodává že na mě nikdy nezapomene. Pak jí odvádějí lidé v uniformách rebelů. Ještě chvíli chodím po místnosti a sedám si před okno. Upřena se na něj koukám a představuji si jak jím rychle proklouzávám a utíkám pryč. Zvedám se a sedám si do křesla. Pokládám hlavu na opěradlo a zavírám oči. Vidím dědečka jak si přičichává k bílé růži. Potom ho odvádějí rebelové na jeho poslední cestu. Ze snění mě probouzí hlas nějakého muže který mě odvádí do výcvikového centra, do druhého patra. Tuším, na koho čekám....,
