Modrý koutek s Tindrell

HP FF - Příčná ulice

29. 8 šla rodinka do Příčné ulice. Holky tam už byly mockrát, například koupit bratrancům dárek, nebo když prostě něco potřebovali rodiče. Dnes se tam ale těšily víc než kdy předtím. Obě dvě budou mít svoji kouzelnou hůlku a domácí zvířátko! Jako první šli do Krucounků a Kaňourů pro učebnice. Bylo jich dost. Ale stejně, to znamená, že učivo bude zajímavější. Neobešlo se to bez menší komplikace. Byl tam zrovna jakýsi vybledlý blonďatý chlapec, který do všech strkal a bral si ty nejlepší učebnice. Jeho nadutý otec si prorážel cestu mezi ostatními dospělými, beze slůvka "S dovolením", nebo "Děkuji".
Když už po páté do našeho táty vrazil, vytáhl táta hůlku. Ten Nebelvír mu jednou přijde draho! Muž si toho okamžitě všiml a celý krám jakoby zpozorněl. I vyhublý synátor odhodil učebnici zpět do regálu a sledoval, co se bude dít.
"Takže Anabellovic famílie," zasyčel nadutec, "si vyrazila na nákupy..."
"Prosím tě, Malfoyi! To ty ses rozhodl vystrčit nos z té tvé špinavé díry?"
Pane bože, vždyť to je přeci Malfoy, uvědomila si Tina. Ten měl přeci ten článek, že ve škole by se měli učit jen čistokrevní čarodějové! Hlupák!
"Takhle mě neoslovuj... ty... ty..." hledal správná slova Malfoy.
"Co?" zasmál se vyzývavě otec dvojčat a klidně na něj mířil hůlkou, "Nebo co? To už jsi stihl podplatit i Popletala?
"Jak..." soptil vzteky Malfoy. Tina chvíli myslela, že Malfoy řekne "Jak to víš?" ale po chvíli dořekl:
"Jak... se opovažuješ..."
"Takhle!" Řekl klidně Tinin a Lyřin otec. "Ignominia!"
V tu chvíli začaly růst Malfoyovi vousy. Po deseti vteřinách je měl až k límci naškrobeného kabátce a po minutě až k pasu. Vzteky řičel, druhý otec se smál na celý krám, všichni lidé koukali a Tinina matka táhla svého rozesmátého manžela za loket pryč. 
Když už rodinka byla ve dveřích, ozval se tichý Malfoyův hlas:  "Pusularum..."
Kouzlo mělo být původně mířeno na jejího otce ale zasáhlo... Lyru. Zlomila se v pase a bolestně zaskučela. Obličej měla plný ošklivého akné. Tina se k ní hned vrhla, ale Lyra jí odstrčila a běžela kamsi...
Když celá rodina došla na Příčnou, konečně ji uviděla. Seděla na balkonku u Floriana Fortescuea a samotný Florian jí hladil po hlavě a strkal k ní pohár zmrzliny.
Matka se k ní okamžitě vrhla a mávla jí hůlkou před obličejem. V tu chvíli začaly odpudivé pupínky pomalu mizet. Pak šli koupit hůlku. První vešla do krámku Lyra a o pět minut později se vracela. Vykládala:
"Je to skvělý pocit! Člověk v sobě cítí tolik energie! A tolik barev před očima! Měla jsem pocit, že dokážu zlomit všechny skály a že mě a tu hůlku nic nerozdělí! A potom..."
To už jí otec umlčel a pošoupl do Ollivanderova obchodu Tinu. Stařeček se na ni zaujatě díval a řekl:
"Tvoje sestra byla nadmíru zajímavý materiál. A ty tak taky vypadáš..."
Začal se přehrabovat v krabičkách od hůlek. Tinu jeho slovy vyděsila, ale po chvíli se uklidnila, když se k ní Ollivander otočil s krásnou hůlkou.
'"Dubové dřevo, blána z dračího srdce, 3 palce a velmi pružná," dodal.
Tina s hůlkou mávla, ale nic se nestalo.
"Hmm," mlaskl stařec, "to nebude ona." A podal jí nádhernou světlou hůlku.
"To by byla," zamyslel se, "Březové dřevo, žíně z jednorožce, dva a půl palce, na dotek drsná."
Tina s ní mávla a ucítila jisté propojení. Takové šimrání. Jenže dosáhla jedině toho, že připálila Ollivanderovi obočí. Okamžitě se mu začala omlouvat, ale ten jenom mávl rukou. Pak vyndal třetí krabičku:
"Opět březové dřevo, pata kůroleza, tři palce, poddajná."
To musí být ona, pomyslela si Tina. Mávla rukou... ale okamžitě se začaly vysypávat hůlky z regálů. Tině bylo do pláče. 
"Klid, klid," tišil ji prodavač, "nemusíš mít hned tu pravou." Ale sám na ni zamyšleně hleděl. Odešel daleko do skladu a tiše si něco mumlal. Po chvilce přišel se čtvrtou hůlkou.
"Zkus tuhle," řekl tiše, "Je z lipového dřeva, má v sobě žíni z jednorožce, dva a půl palce, nepoddajná."
Tina švihla rukou a najednou se to stalo. Jakoby jí procházela elektřina. Viděla kolem sebe zelené světlo. Vlastně modré. Ne, červené, žluté, fialové... Po chvíli ten nádherný pocit ustal a ona vyndala z váčku peníze. Ollivander se na ni usmál a ona odešla. 
Potom šli do zverimexu. Tina si zamilovala jednu sovu, krásného puštíka. Vlastně puštici. Dala jí jméno Margo. Lyra si zase koupila kočku, takovou pruhovanou a dala jí jméno Sísa. Když odcházeli, všichni byli naplněni pocitem zábavy a radosti. 
Zpoza krámku vykoukl bledý špičatý obličej. Takže nová krev...