Modrý koutek s Tindrell

Horor - Sklep (5)

"Ne!"
Lenka vykřikla. Vlkodlaci se zastavili a tupě na ni zahlíželi.
"Co, ne?" zeptala se vlkodlačice.
"Nepatřím," těžce oddychovala Lenka, "nepatřím mezi Vás."
"Ha," uchechtl se vlkodlak, "to by ale rada neschválila tvoje přijetí!"
Lenčin mozek pracoval na plné obrátky. Věděla že mezi ně nepatří. Proč?
"Světlo," vyhrkla, "mé jméno znamená světlo. Ale podívejte se na sebe! Jste zplozenci temnoty! Žijete ve stínech! Nemůžu s Vámi být! Zemřela bych." dodala tiše.
"Ne poté, co z tebe uděláme nesmrtelnou," řekl vlkodlak.
"Moje fyzická schránka by nezemřela," odvětila tiše, "ale moje duše ano."
Tahle věta by jí nikdy z vlastní hlavy nenapadla, viděla ji v jedné knížce a ta věta jí připadala docela dramatická.
"Jaké to je, když zemře duše?" zeptal se duch.
To Lenka nevěděla. Zkusila tedy použít fantazii.
"Je to něco strašného. Člověk přestane mluvit. Odmítá cokoliv dělat, i pod hrozbou násilí," podívala se po vlkodlakovi, "tělo pro dotyčného už nic neznamená. Necítí bolest. Necítí city. Necítí nic."
V místnosti nastalo ticho. Lenka se vyčerpaně sesula na trůnu. Když tu najednou vstala Paraen.
"Tahle," ukázala na Lenku, "je nepravá. Nepatří mezi nás."
Lenka se zatetelila štěstím. Přistoupil k ní Pár vychrtlých a sundal ji ruce z řetězů. Jdu domů, uvědomila si Lenka. Už v to ani nedoufala. Jenže krvavci ji chytli pod lokty a začali kamsi táhnout.
Krvavá žena se na ni ušklíbla: "Tu ztrátu duše jsi popsala perfektně. Já jen že z vlastních zkušeností..."
A začala se kdákavě chechtat. Lenka se snažila vykroutit. Volala na pomoc a pak se ji v hlavě objevila ta scéna...
Lenka ukázala klepající se rukou na hroudu kostí a vydechla: "K- kdo?"
"Někdo, kdo nebyl dostatečně vhodný, aby mohl do naší společnosti," odsekla žena.

Lenka se začala klepat už věděla, kam ji vedou.
"Ne, prosím, ne!" Začala se prudce zmítat a pokoušela se vytrhnout. "Prosím! Hrozně prosím!"
Krvavci ji odhodili do špinavé cely a Lenka se topila v slzách. Přes ně ale neviděla, že v protější cele září dvě modré oči.