Modrý koutek s Tindrell

Horor - Sklep (3)

Paraen strčila Lenku do místnosti. Hrůzou vyjekla. Na kamených trůnech tam sedělo 10 děsuplných postav. Vždy muž a žena vedle sebe. První dvojice vypadala jako párek vlkodlaků. Druhá zase jako hydra. Byla podobně šupinatá jako Paraen, jen měla černé šupiny a dvě hlavy. Na dalším trůně seděl hadí muž, vedle něj byl trůn prázdný a muž očima kmital po Paraen. Čtvrtý pár byl... vlastně to byli duchové. Byli průhlední a měli nafialovělý tvar člověka. Pátý pár byl nejděsivější. Byli to dva pohublí lidé, ale měli po sobě spoustu tržných ran a stále z nich tekla krev. Nebyli to ale zombie. Byli prostě... jiní. A potom... tam byl šestý trůn, ale ten vypadal, že je udělaný velice na hrubo a byly do něj vsazené řetězy. 
Když Paraen viděla, že se Lenka nehne z místa, uchopila jí za loket a posadila na jedenáctý trůn. Lenka se neovladatelně roztřásla, upíraly se na ní všechny oči. Paraen se posadila vedle svého protějška a začala mluvit chraptivým hlasem:
"Dnesss jssme sse tu sseššli abychom přivítali novou členku našší ssspolečnossti. Sssama zjisstila, že když nebude odporovat, nic ssse jí nesssstane." Vlkodlačice jí přerušila drsným zachechtáním. I na tvářích ostatních (i na Paraenině) pohrával pobavený úšklebek, jako by se stalo něco vtipného. Za to Lenka se  ve svém křesle krčila a po obličeji jí stékaly potůčky slz.
"Ale no tak, přátelé," ozval se medovým hlasem hydrák. "Musíme přeci ukázat naší zdvořilost. Musíme našemu drahému hostovi vysvětlit, jak se věci mají." Znovu se ozval smích, ale hydrák pokračoval:
"Takže, drahé dítě, jde o to, že v našem společenství nám někdo chyběl. A pak jsme tu zjistili člověk. Potřebovali jsme přesný opak nás. Duši čerstvou, čistou a skvostnou. A i tvé jméno znamená světlo, ne?
Pověz mi, dítě mé, kolik ti je?"
Lenka chtěla zarytě mlčet, nepromluvit ani slovo, jenže najednou začala mít pocit, že jim řekne úplně všechno. To je nějaká hypnóza? 
"Dva...dvanáct..." zašeptala a sesunula se vyčerpaně na trůně. Najednou se začala cítit podezřele unavená. 
V tom se ozval ten duch: "Tak co bys řekla tomu, že by ti bylo třináct tisíc? A nesmrtelnosti? Byla bys navždy krásná..."
"a zralá." skočil mu do řeči vlkodlak a vycenil zažloutlé zuby. 
"Tak co, " řekl hadí muž s dychtivým výrazem ve tváří, "přidáš se k nám?"
Lenka začala prudce vrtět hlavou a tiše sténat. 
"Já vám to říkal," zachrčel ten vychrtlý podřezanec, "nedá se dobrovolně."
Vlkodla vstal a tvrdě se zasmál. Pomalým krokem se začal blížit k Lence.
"Když ne dobrovolně..." 
Lenka začala ječet a zmítat se. 
"...tak po zlém."

Pokračování příště...