Modrý koutek s Tindrell

Horor - Sklep (1)

Mamka Lence řekla ať dojde do sklepa pro mléko. Lenka nechodila do sklepa ráda, protože i když setam rozsvítilo světlo, bylo tam cítit zatuchlinou a stíny byly na každém kroku. Neochotně tedy prošla celým čtyř patrovým činžákem až dolů, do sklepa. Stiskla čudlík aby se rozsvítilo světlo a postupovala do sklepa. Najednou začala mít divný pocit. Po chvíli jí došlo, čím to je. Ve sklepě nesvítilo žádné světlo. Aha, řekla si Lenka, asi vypadla elektrika. Přesto se ale lehce oklepala. Potom si ale něco uvědomila. V celém zbytku baráku se svítí! A to tlačítko na rozsvícení světla je propojené s žárovkami po celém domě.
Začala se neovladatelně klepat. žárovky prasklé nebudou, vždyť včera je tu byli opravovat!
V tom se ozvalo děsivé zaskřípění a Lenka leknutím nadskočila. Chtěla utéct z toho sklepa, jenže najednou tma začala houstnout. Lenka začala ječet, tma byla čím dál větší. Po asi 20 vteřinách si už neviděla na špičky nohou. Co se tu děje? ptala se Lenka plačtivě sama sebe. Když tu se za ní ozval hlas:
"Neboj se..." 
Bála se otočit a zároveň, mohla někoho v takové tmě vidět? Ale přeci! Stála za ní jakási vybledlá žena, černé vlasy měla v uzlu, na sobě smaragdové šaty a v ruce... lucernu! Normálně by se ženy vyptávala, kde se tam vzala a že tu nemá co dělat, ale teď v ní ta lucerna vzbuzovala důvěru.
"Pojď," řekla žena tichým hlasem s ozvěnou. Ozvěnou? "Vyvedu tě odtud."
A podala Lence ruku. Lenka se jí podívala do očí. Byly zářivě zelené. Trochu to v ní budilo hrůzu, ale stejně, co měla dělat? Stiskla ženě ruku. Ale hned o dvě sekundy vykřikla hlasem plným děsu. Ruka, které se chytla, se začala pokrývat šupinami a žena se celkově začala měnit. Ze zelených očí jí začala stříkat krev a havraní vlasy se změnili v klubko hadů. Celý obličej jí zešupinatěl a ona se na Lenku usmívala tenkými, zato však velice ostrými tesáky. Lenka se jí chtěla vytrhnout, ale žena jí držela ocelovým stiskem. 
"Nessnaž ssse utéct," zasyčela žena a ukázala svůj hadí jazýček. Lenka začala ječet a kopat kolem sebe. To je jen sen, křičela v duchu, jen hloupý sen.
"Tady tě nikdo neussslyšší," zasmála se chraptivě žena. Podívala se do lucerny, které stále hořela plamenem. Otevřela ji... a sfoukla plamen. Opět se kolem rozprostírala naprostá tma. Žena začala Lenku kamsi táhnout, jako by přesně věděla kudy v té tmě jít.
Lenka začala plakat. Prosila, naříkala a zkoušela se vykroutit. Na ženině tváři pohrával zlověstný úšklebek a v očích jí žhnuly divoké plameny. Najednou se zastavila. Napřáhla ruku a v té se jí s tlumeným bliknutí zjevil nůž. Otočila se na Lenku a ta začala ječet. Všimla si, že hadí žena má pod očima stále krvavé stopy. Žena se usmála a napřáhla nůž: "Tak pro začátek zjissstíme, jesstli jssi vůbec ta pravá."

Pokračování příště....