Démon

«Nejnovější články | Mini horory

Vytvořit blog | Nápověda

Ahojky!

Nový horor je tady. Užijte si ho!

Ahoj, já jsem Lis a je mi 12. Mám partu holek se kterým si často povídám a rozumím si s nimi. A nyní trošku představím.

Cílie

Naše nejmladší kamarádka se jmenuje Cílie. Je jí 10 a je to obrovský strašpytel. Bojí se snad všeho, od pavouků až po uzavřených prostor. Je velmi citlivá a stydlivá dívka, proto pochopitelně moc nemluví.

Elis

Je jí 14 a je pravý opak Cílie. Je z nás nejstarší a je velmi odvážná. Její jediná fobie je fobie ze samoty. Tak asi proto mění kluky častěji než ponožky.

Megan

Vždy utěšuje Cílii. Je jí stejně jako mě, je jen o měsíc starší. Je to moje nejlepší kamarádka. Je hodně přátelská a hodná. Jen někdy moc kouká do karet a křišťálových koulí.

Čeril

Čeril je 13. Ve skutečnosti se jmenuje Čerilyn, ale my jí říkáme Čeril. Je to tak trochu šprtka, ale umí to i pořádně roztočit.

Katrin

Je to moje sestra. Je jí 13. Jsme kamarádky, vůbec nehádáme a vycházíme spolu. Jen je neobyčejně velký pesimista.

***

"Jděte už na kutě, dívky." řekla babička a zhasla. "Budeme si vyprávět strašidelné historky." zasvítila si Katrin baterkou do očí a všechny jsme souhlasily. Až na Cílii. "Ne!" protestovala. "Pak se budu bát." pokračovala. "Neboj, vždyť nic z toho se nikdy nestalo, všechno jsou to jen výmysly." uklidňovala ji Katrin. "No, tak dobře." povolila nakonec Cílie. "Takže." začala Katrin. "Kdysi dávno žil v Anglii jeden mladý muž se svoji manželkou. Muž si každé ráno oblékl svůj černý kabát a šel do práce. Z domu vycházel přesně v 7:00 a přicházel přesně v 17:00. Jednou, zrovna na podzim, jej poslala manželka do obchodu pro bochník chleba. Muž ochotně šel. Ale asi v půli cesty uslyšel sípání. Otočil se a za ním stálo monstrum. Muž utíkal, ale nakonec ho zvíře, nebo co to vlastně bylo, svalilo na zem a vyjmulo mu to srdce z těla. Od té doby vraždí nevinné oběti. KONEC" dořekla Katrin a zhasla baterku "Kdo dál?" zeptala jsem se. "Nevím. Nechceš třeba ty?" odpověděla Katrin. "No, já už bych šla radši spát." řekla jsem a podívala se kolik je hodin. Bylo 20:07. "A vraždí skutečně lidi?" zeptala se pro změnu Cílie. "Jistě a dneska v noci zavraždí tebe." zašeptala Elis. "Neeeeeeeeee!" začala křičet Cílie. "Já nechci!" "Nech ji Elis, vidíš jak že se bojí!" zastávala se jí Megan. "Jdu na záchod." řekla zničehonic Elis a odešla. Za chvíli se otevřely dveře a za chvíli před námi stála černá postava s nožem. Měla na sobě černý kabát a klobouk. "Aaaaaaaaaaa!" ječela Cílie jako šílenec. Katrin zasvítila na tu postavu. "Elis!" zakřičela Katrin, protože v postavě poznala Elis. "Jak jsi ji poznala?" zeptala jsem se. "Nevím, asi instinkt." řekla na to Katrin. "Mám nápad! Budeme vyvolávat duchy" navrhla nám Elis "Já...já...já...já...já nechci." křičela už zase Cílie.

***

Za chvíli jsme už seděly na zemi v kruhu kolem tří svíček. "Opravdu je to dobrý nápad?" ptala jsem se ze strachu. "Ale Lis, nebuď blázen, vždyť nic z toho neexistuje." smála se mi Elis. "Tak koho vyvoláme?" ptala se Šeril. "To je jedno, prostě někoho vyvoláme." řekla Megan a začala vyvolávat. "Vyvoláváme vás mocné síly, vyvoláváme vás, duchové, kdo chce s námi mluvit, ať se nám ozve." odříkala Megan a čekaly jsme. Najednou zhasly všechny svíčky. A nešly zapálit. Nešlo rozsvítit světlo. A nešly ani otevřít dveře. Všechny jsme mlčely. Najednou se rozsvítilo a zhaslo světlo. Za asi pět minut se objevil vysoký muž. Chytil Megan za rameno a třásl s ní. Všechny jsme ječely, ale Megan nejvíc. Ten muž za chvíli zmizel. Megan si odkryla rameno. Bylo na něm pět rýh jakoby po zubech. Za chvíli se odsunula sama postel a sama se seškrábla omítka. Byly tam nějaké dveře. "To budou ty dveře, ke kterým patří ty klíče, co jsi našla." řekla mi Katrin a vyndala z šuplíku svazek klíčů. Já jsem je vzala a odemkla ty dveře. Za nimi byl pokoj. Byl malý, jen s postelí. Byl tam lustr na kterém visela kostra. Byla stará. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! křičela opět Cílie. S holkama jsme utekli a zamkly ty dveře. Asi za hodinu jsme všechny usnuly. V noci jsme se všechny budily, byly slyšet kroky a hlasitý hovor mužů, no zkrátka HOROR!

***

Ráno byla postel i omítka opět na svém místě. My jsme si ale byly jisté, že to nebyl sen. Šla jsem za babičkou se zeptat na minulost jejího domu. "Babi, co se stalo ve tvém domě?" začala jsem. Odpověď byla šokující. Prý v jejím domě před padesáti lety zemřel muž. Zabil ho údajně neznámý vrah. Po jeho smrti se z muže stal démon. Jeho pokoj prý zamkli a zakryli vrstvou omítky. Od té doby straší v zazděném pokoji. Před asi dvaceti lety prý její sestra vyvolávala duchy a on ji do toho pokoje zatáhl. Kdyby jsme tenkrát byli moudřejší, nebyly by jsme teď tady...

Konec!