Mini horory

Zvíře

Pomalu jsem otevřela oči. Do hlavy mě píchalo jehličí a nade mnou se pohupovaly větve jehličnatých stromů. Kde to sakra jsem?! Napadlo mě. Moje hlava doslova třeštila. Snažila jsem se zvednout, což se ale ukázalo jako dost hloupý nápad. Lehce jsem zvedla celou vrchní část těla a tělem mi projela ostrá bolest. Ne, musím se zvednout. Zvedla jsem ruku. Opět ta neskutečná bolest. Dobře, teď druhou. Zkusila jsem zvednout druhou ruku. Bolest už byla slabší. Teď se posadit. Pokusila jsem se uposlechnout příkaz mozku. Neúspěšně. Ne, znova. Já se musím zvednout. Znovu jsem se zkusila posadit, tentokrát se mi to povedlo. Nyní jsem tedy seděla v lese, s jehličím ve vlasech a bez jakéhokoli ponětí o tom, co se stalo. Počkat, na něco vzpomínám. Pamatuji si na alkohol. Na spoustu alkoholu.

Mířím směrem ke klubu. Zaslechnu tiché šustění vycházející z křoví. Co se skrývá v temných zákoutích této nepříliš svaté čtvrti jinak poklidného města? Zrychlím krok. Běžím. Sprintuju. Opět zaslechnu ten znepokojivý zvuk. Najednou z křoví vyskočí jakýsi člověk. Křičím. Najednou se na mně vrhne. V slabém světle pouliční lampy mám teď dost času si ho prohlídnout. To, co vidím mě ještě více vyděsí. Postava má asi dva metry, celé tělo chlupaté, rudé oči a krvelačné tesáky. Zaútočí. Nejdřív mě škrábne, pak se mě pokusí kousnout. "Hej ty! Nech ji!" ozve se zpoza rohu. Monstrum se otočí a mě se naskytne pohled na mého zachránce. Je to mladý muž v saku. Tvor se zlekne a ztratí se ve tmě. "Děkuji." odpovím roztřeseným hlasem. Muž mě chytí za ruku a pomůže mi se postavit na nohy. "Nepotřebujete to ošetřit?" podívá se na můj škrábanec na krku. "Ne, díky." usměju se. Pak se spolu přesuneme do klubu.

Dívám se z okna. Najednou mám ale hrozný hlad. Hlad na maso. Lidské maso. Odklopýtám od popraskaných kožených sedaček k baru a vrazím do jednoho muže středního věku, který se na mě hned otočí. Než stihne cokoli říct, svalím ho na zem. Kousnu ho do brady. Pak do krku. V klubu nastane zmatek. Vidím několik lidí, jak běží na záchod. Jenže já mám takový hlad. Začnu požírat umírajícího muže. Vidím jak si žena, která seděla vedle něj zakrývá ústa. Pohlédnu na ni a zavrčím. Žena se zvedá, chce utéct, jenže já se na ni vrhnu. O chvíli později leží na zkrvavené zemi většina lidí. "Jednu vodku!" štěknu na mladíka za barem. Ten mi hned podá jednu skleničku. Rychle ji do sebe vyklopím. "Další!" křiknu. A tak do sebe házím jednu sklenici za druhou. Když už vypiju nespočet skleniček vodky odklopýtám z klubu. Podívám se směrem k nedalekému lesoparku. Běžím do něj. Ale nezastavím se, běžím dál. Zastavím se až po několika kilometrech. To už jsem za městem. Už jsem kousek od lesa. Běžím dál. Lehnu na zem vyčerpáním a usnu. A teď jsem tady...

 

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.