HryProDivky.cz
Puberta.......
Zdravím všechny, dlouho jsem se tu neukázala, protože přestup na gymnázium je fakt nářez.
Nicméně zpět k tématu. Před pár měsíci to šlo, ale teď se mnou puberta hodně zacloumala... Přišlo mi dobré na to udělat článek, protože se tím život člověka docela změní. A teď je otázka, jestli k horšímu nebo lepšímu. Já to vnímám oboustranně. Na jednu stranu mám občas takové emocionální stavy a velké výkyvy nálad, kdy si říkám: Proč zrovna já? Nebo, Proč jsou všichni tak blbý? Nejlépe začnu zpochybňovvat sama sebe a ptát se, na co jsem dobrá nebo kdo vlastně jsem, i v případě, že jsem tyto otázky vyřešila před pár lety. Samozřejmě do toho všeho se ještě zamiluji...
Na druhou stranu je puberta proces osamostatnění a pro někoho je dobré, že se konečně začne hledat. A kdyby to neudělalo tohle, tak co jiného? Samozřejmě by se určitě něco našlo, nebo by děti nějak postupně vyrostly, ale já ji stejně vnímám docela pozitivně.
K mé pubertě patří větší zájem o make-up a takové ty věci a i zájem o to, co vlastně mám na sobě. Samozřejmě ne tolik, ale přeci jen se člověk více začne zajímat o to, jak se prezentuje ve společnosti.
Vadí mi ještě více, když mě někdo podceňuje a když o mě někdo říká, že tohle mám od bratra. (Klasický kecy rodičů, který mě vždycky dostanou) Pak se ještě diví, že jdu za bratrem, který mě opravdu bere vážně. Ale alespoň trochu chápou, že mám svoji hlavu, což je pokrok.
Ještě bych trochu chtěla rozvinout to zamilování... Je mi začátek dvanácti a už jsem se zamilovala čtyřikrát... jedno byla super postava z anime, jedna postava ve snu, která mě podporovala a políbila mě, další dva byli skuteční... z toho byl jeden můj bratranec. Trochu jsem se rozepsala, ale je tohle normální? :D Ale přeci jenom... ji beru pozitivně, je to těžká, ale super změna v mém životě.
No nic, jaký máte vy názor na pubertu? Jak u vás probíhá/probíhala? Budu ráda za jakýkoli koment.
Komentáře
LadySeiss(Píšeme povídky a příběhy)
Musím se ti "poklonit". Není ti ještě ani 15 let a tvoje psaní je na vyšší úrovni, (než některých plnoletých tady) na kterou jsem čekala hodně dlouho.
Další věc je ta puberta. Je mi 17 let a můžu ti potvrdit, že tohle všechno je normální. Budou se ti dít ještě divnější věci. Ale správná otázka není, jestli je to normální, ale jestli se cítíš dobře a když popřemýšlíš do budoucna, jestli tě to dokáže někam posunout. Hormony jsou sv*ně. Budou se ti dít ještě věci, za které se sama možná jednou budeš stydět, ale zasměješ se jim, protože chybama se člověk učí, jinak to ani nejde.
Jinak.. jestli toho máš víc napsaného, ještě nevím, ale jsem víc než ochotná si přečíst cokoli. Kdysi jsem tady byla na docela vysoké úrovni, než jsem si to sama pokazila, ale schopnosti mi to nevzalo.
Těším se na cokoliv dalšího od tebe.
Naty a Kája
(Fazole)
Mně přestup na gymnázium nepřišel jako něco těžkého, ale možná to u vás chodí jinak. Na pubertu uděláš článek, ne blog. Nějak nechci ubírat na váze tvým slovům, ale přijde mi, že větou "...a k tomu se ještě zamiluji" jsi to opravdu dorazila. Je normální se někdy během puberty zamilovat, ale jednak ta věta zní naprosto hloupě (tedy podle mě) a jednak to není úplně výsada puberty (což neříkáš, takže jen tak jako mimochodem). A co se týče tvého rozvážení tématu na konci, jsi si jistá, že to byla láska? Respektive něco, čemu už se dalo říkat láska? Mohlo to být jen o kráse nebo naopak sympatiích, mohlo to být něco jako "zárodky lásky", ale hodně silně pochybuju o tom, že se zamiluješ čtyřikrát v tak krátkém čase do té míry, abys prohlašovala, že jsi zamilovaná. Puberta jako osamostatnění, hm, no, budiž. Nesnáším slovní spojení "klasický kecy někoho", možná to bereš jen na své rodiče, ale na mě to působí, jako by to bylo myšleno obecně, což je prostě blbost.
Můj pohled na článek celkově? Je to tak nějak o ničem. Už když jsem viděla délku článku, bylo mi jasné, že to nebude nic moc, ale dá se ve zkratce povědět o pubertě celkově nebo i jenom o té své. Ale ty jsi tam napsala jen jakousi podivnou definici, co by puberta podle tebe mohla být a nějaké krátké průpovídky o tom, jak to vidí vaši, jak to bylo s tvou láskou, o co se zajímáš a to je tak nějak konec. Nic jsi nerozvedla, nic jsi nevysvětlila více do hloubky a nakonec, co si mám z tvého článku vzít? Na druhou stranu ti chválím pravopis/gramatiku, tam je to, bych řekla, v pořádku. Jen se ti v jednom slově zopakovalo písmenko.
Pokud tě tak hrozně zajímá, co si myslím o pubertě, je to skvělý námět na další článek, takže až se k němu dokopu, dám ti vědět.
Přeji hezký zbytek dne.
Lucy02
Naty a Kája: Díky za komentář, ten blog místo článku se mi tam nějak propašoval.
Co se týká toho zamilování, tak to rozděluji na tři skupiny:
1. zalíbení
2. zamilovanost
3. láska
Zhruba poznám rozdíl mezi zalíbením a zamilovaností, jelikož jsem silné zalíbení měla i u holky a fakt jsem u sebe nezpozorovala žádnou bisexualitu ani nic podobného. Ve dvou případech to možná bylo na hranici, ale v případech dvou kluků, kteří opravdu existují to jistě zamilovanost byla, pokud to nadefinuješ na stálé myšlení na tu osobu, když ji chceš zase vidět, políbit, dovádět s ní... prostě pořád být u ní. Zamilovanost je dle mého taky součást puberty, to jsem tam asi špatně popsala. Podle mě se holky při zamilování začnou dívat kolem sebe a hledat si budoucí "nápadníky", obecně se začnou více zajímat o kluky. Těmi klasickými kecy jsem opravdu myslela jen rodiče, neexistují klasické kecy milionu lidí.
Chtěla jsem trochu nastínit průběh puberty, který mohou mít i ostatní, tak nějak jsem to chtěla porovnat i když se to nepovedlo tak, jak jsem chtěla.
Ten článek asi ještě upravím, jelikož jsem příliš uspěchala jeho vydání a přeci jenom... spousta věcí mě napadá pozdě.