LadyMarinett シ

,,Jakto, že jsem si toho nevšiml dřív?! To vysvětluje to stále koktání a červenání ...'' přemýšlel jsem nahlas. Přemýšlel jsem nad tím, co mi dneska Mari řekla a modlil se, aby ji neposedl akuma. No, na to jsem neměl ani myslet protože se objevila dívka, kterou akumou posedlá byla. Oddychl jsem si, když jsem si všiml, že to Marinett není. Zaběhl jsem ta nejbližší strom, rozhlédl se jestli ho někdo nevidí a řekl:Plaggu, DRÁPKY!'' na jeho místě teď stál Kocour. Utíkal za posedlou dívkou. Beruška tam už byla, ale byla jaksi smutná. Bylo to na ní vidět.

Všimla jsem si Kocoura, jak tam stojí a hledí na nás. Křikla jsem na něj: ,,Budeš tam pořád tak stát, nebo mi půjdeš pomoct?!'' Na nic nečekal a šel za mnou. Společně jsme padoucha porazili a už jsem se chystala jít domů, když mě kocour zastavil. ,,My Lady, počkej!''

,,Copak je, číčo?'' zeptala se mě. ,,Já-já-já-...'' sakra, proč koktám?! ,,Tak to ze sebe vyklop, za chvíli se proměním.'' řekla s falešným úsměvem ,,Já tě miluju, Beruško!'' to bylo těžší, než jsem si myslel. Nato jsem ji políbil na ruku. Berušce z nějakýho důvodu vtrhly do očí slzy. Začala potichu vysvětlovat:,,Promiň Kocoure, mám tě moc ráda, ale mě dnes někdo zlomil srdce.'' ,,Kdo to byl?! Ať mu můžu dát přes držku!'' (Už chci vidět, jak si sám sobě dává pěstí :D) ,,To je jedno, už ho nechci ani vidět.'' a s těmito slovy zmizela pomocí svého joja. Já jsem hned taky zmizel, protože mi zapípalo miraculum. Teď nevím, jestli to mám brát jako odmítnutí nebo ne...