LadyMarinett シ

Na mém balkóně stál Chat. Překvapilo mě, že přišel zrovna za mnou. Já ani nevěděla, že o mně ví. Usmíval se na mě jako by hulil marihuanu. ,,Co tu děláš Chate? Je tu snad někde Akuma?'' ,,Není.'' usmál se. ,,Copak nemůžu vidět mojí Princeznu?'' ,,Umm...'' zase se na mě usmál. Podíval se na mě a já se v jeho očích přímo topila. Připadalo mi, jako bych je odněkud znala. No jasně že je znáš! Vždyť patří tvému parťákovi! Radši jsem uhla pohledem a pozvala ho dál. Šel za mnou dolů do pokoje. Vešel dovnitř a zkameněl. První jsem se divila proč. No pak mi to došlo. Díval se na fotky Adriena. Ach jo, já je ještě neztrhala ze zdi.

Byl jsem jako přikovaný k zemi. Bylo to hrůzostrašné. Všude kam jsem se podíval, na mě hledělo mé druhé já. ,,To je tvůj kluk?'' zeptal jsem se, jako bych nevěděl odpověď. ,,Ne, není. Kdysi jsem si to přála, ale to je minulost.'' V jejích očích se zaleskly slzy. V tu chvíli jako by se ve mě něco zlomilo. Byla krásná, ale lámalo mi srdce ji takhle vidět. Proč jsem si té krásy nevšiml dřív? ,,Copak se stalo, Princezno?'' Postavila se, bylo vidět, že slzy se snaží potlačit. Ukázala na všechny moje fotky a spustila: ,Tento... tento parchant mi zlomil srdce.'' To už ale nevydržela a rozbrečela se a kecla si zpátky na zadek na postel. To slovo ,,parchant,, mě trochu ranilo. Ale nechal jsem to plavat, vždyť jsem si to taky zasloužil. Přisedl jsem si k ní a obejmul ji. ,,Promiň...'' zašeptal jsem v domněnce, že mě neslyšela. No, spletl jsem se. Odtáhla se a zeptala se: ,,Co jsi říkal? Promiň, já ti nerozuměla.'' ,,N-nic.'' a znovu jsem ji obejmul a nechal ji, ať se vybrečí...