HryProDivky.cz
Magic Land - 2
Město v Magic Landu
Emily si zrovna musí dělat úkol do školy na matematiku. Jak tu ona nesnáší. Když ho konečně dokončí, nemá, co dělat. Vytáhne si časopis, který má předplacený. Když si ho doprohlédne, tak pořád nemá, co dělat. Zavřela tedy své oči a vzpomněla si na tu svou velmi překrásnou zemi Magic Land. Představuje si, že prochází mezi krásnými exotickými rostlinami a vítr jí fouká do vlasů. To má nejradši. Když otevře oči, zjistí, že tam opravdu je! Nikdy jindy předtím se jí to ještě nestalo a propadla panice, ale byla přitom šťastná více než kdy předtím. Když se uklidnila, uvědomila si, že to tu zná a vyrazila na cestu do města, kde žili všechny hodné bytosti. Konečně tam dorazila a začala si ho prohlížet. Bylo to opravdu jako v jejích představách. Domy měly různé barvy, které znázorňovaly lásku, smích a magii, která je cítit všude kolem. Je to zvláštní pach, který mi vůbec neznáme. Pokud se přesto někdy dostanete do Magic Landu, tak tento pach poznáte podle toho, že máte najednou divný pocit a ucítíte ho. Nelze však popsat její pach.
Ulice jsou zde dlážděné a u každého domu je poštovní schránka, jak se patří. Jsou vyrobené z masožravých květin, takže pošťáci z nich mají strach. Ony je však vždy vyplivnou společně se slizem. Emily si pořád říká, že to je nechutné. Proč ji to vůbec napadlo?! Když se začně znovu rozhlížet, vidí člověka s elfýma ušima. Elf to, ale není. Když vyšel z obchodu, kde koupil jablka, strouhanku a kouzelný prášek, uviděla jeho kozlý nohy s chlupy až do pasu. Ano, byl to faun. ,,Proč tam tak stojíš? Pojď omrknout naše město!" Emily se tedy vydala prozkoumat město, aby zjistila, jestli se zde nic nezměnilo. Zahlédla jeden obchod, který vypadal zajímavě, ale vůbec ho neznala. Neměl ani žádný název, což je opravdu divné. Měl nenápadně zelenou barvu, takže splýval perfektně s okolím. Emily nemohla odolat, a proto se tam zašla podívat. Obchod byl zcela prázdný. Vevnitř seděla stará paní, nejspíš čarodějnice. Před sebou měla stůl z dubového dřeva, na kterém byl předmět, který Emily nemohla rozpoznat. ,,Jen pojď děvenko, poznej, kdo ve skutečnosti jsi!" vyzvala ji stařenka. ,,Víš kdo doopravdy jsi?" zeptala se s lišáckým úsměvem.
,,Jsem přeci člověk. Kdo jiný bych měla být?" Emily se zadívala na stařenku.
,,No, jsi přeci vílí princezna této celé země. I ve zlé části samozdřejmě."
Emily na ni koukala jako by ji někdo dal pěstí do břicha. ,,Promiňte paní, ale asi jste si mě s někým spletla. Já žiji ve světě lidí."
,,Ne, ne zlatíčko, jsi právoplatná vílí princezna v celé této zemi. To že nemáš křídla to je úplně normální, ty ti narostou teprve až ti bude patnáct."
,,Ale mě bude patnáct zítra!" brání se Emily.
,,No, tak vidíš!" praví stařenka. ,,Budeme tě tu potřebovat, protože jsou spory mezi hodnými a zlými."
,,Cože? To mám jako bojovat? Já, ale neumím ani kouzlit!" Emily se málem rozbrečí. Nechtěla, aby se stalo zrovna tohle. Nebyla na to připravená.
,,Všechny kouzla, co budeš potřebovat tě naučí na zámku." řekla klidně stařenka.
Emily si ráda představovala tento zámek. Byl z kříšťálů, omotaný lijánami rostlin a to tvořilo něco opravdu překrásného. Před vchodem ve dne i v noci hlídají strážci, které tvoří víly, elfové a kentauři. Mají na sobě výzbroj, která není vůbec těžká, přesto je ochrání. Zámek má vevnitř spoustu drahých věcí a také velké množství rostlin. Na každém kroku potkáte nějakou tu kouzelnou rostlinu.
,,Tak pojď, nesmíme ztrácet čas!" vyhrkla ze sebe stařenka.
Emily se nechce jít, ale nic jiného jí nezbývá.
pokračování příště
Jestli se vám tato kapitola líbila, tak napište nebo dejte like, já napíšu další. ;-)
Ajulka
