Kakajíčko s Otys

Trapas v kině! (Aneb jsem prostě magor.)

Vítám vás u mého dalšího článku. Včera odpoledne jsem byla v kině a stal se mi takový "trapas." Neumím psát povídky, příběhy, ani nic takového, ale prostě ten můj zážitek je tak blbý, že se o něj s vámi chci podělit...

A kdyby se vám to líbilo, tak bych mohla rozjet novou sérii jako: ,,Otakarčiny trapasy" nebo něco takové... (Protože já jsem na průšvihy a trapasy X-PERT.) - (expert) 

No, už to nebudu zakecávat a jdeme na tu hrůzu: 

Od 4. 8. je v kinech Suicide Squad (Sebevražedný oddíl.) Měla jsem na něho jít, ale byly jsme s mámou na dovolené, tak jsem na něj šla až včera. Znáte to... Koupíte si lístek, popcorn, ukážete vstupenku, dají vám 3D brýle a jdete si sednout na své místo. Seděla jsem ve čtvrté řadě na jedenáctém sedadle. A jako v každém kině jsou tam ty řady očíslované, ale tady je to očíslované tak "jinak." Máte řadu jedna a za tím máte další neočíslovanou řadu a až potom je řada dvě a pak zase neočíslované řada a tak dokola... No, tak jsem prostě došla do řady čtyři a sedla si na sedadlo jedenáct. Pak si vedle mě sedli nějací dva kluci (na sedačku 12 a 13.) A ten úplně vedle mě se furt díval na něco dolů a já jsem myslela, že mu něco spadlo, a že to jen hledá, tak jsem prostě seděla a neřešila to. No a pak přišli další lidi a chtěli si sednout na ty místa, kde seděli ti kluci. A tak prostě vstali a teď na mě začali něco mluvit. Samozřejmě Otakarka byla myšlenkama někde na Uranu, Neptunu, mléčné dráze... No, prostě jinde. A až na mě mluvil asi po 3., tak jsem konečně začala reagovat. Ten kluk mi říkal něco v tom smyslu, že tam sedí oni (na jedenáctce a desítce), že mi klidně ukáže lístek. Ale já jsem tam prostě dál seděla v klidu jak dilina a obhajovala jsem se, že tam sedím já. A asi o 5 sekund později jsem se podívala na sedačky před sebou a došlo mi, že nejsem v řadě 4, ale v řadě 5. V tu chvíli jsem měla pocit, jako kdybych měla v sobě nějaké LSD, nebo tak... Prostě jsem se usmívala, ale přitom jsem byla úplně v háji. Když mi to došlo, chtěla jsem vstát a říct něco jako: ,,Ježiš, promiň, já jsem kráva, já sedím o řadu níž, omlouvám se." Ale než začala pracovat moje mozkovna, tak ten kluk řekl, že je to jedno, že si jdou sednout někam jinam. V tu chvíli jsem se cítila jako naprostý magor, že ani neumím poznávat řady a ani mluvit neumím. Ti kluci si šli sednout na konec řady, ale tam zase někdo přišel, tak se ještě asi dvakrát stěhovali. Sice jsem hrozná svině, ale v tu chvíli mi jich bylo tak nějak "líto." A celé 2 hodiny, co byl ten film jsem se soustředila na ty kluky a furt jsem nad tím přemýšlela. A taky jsem se furt dívala na to prázdné místo, kde jsem měla sedět a přemýšlela, jestli se tam nemám přestěhovat, ale přišlo mi to takové blbé, tedy... Vlastně já jsem si přišla blbá, tak jsem radši zůstala v páté řadě. Ale nakonec jsem litovala toho, že jsem tam nešla. O jedno sedadlo vedle mě seděla nějaká malá holka s babičkou a celý film jen furt mlela a tu pusu nezavřela... Ten film je od 12-ti let a té holce bylo tak 8. Nevím, jestli to pro ni bylo zrovna vhodné a jestli to ten její mozeček dokázal zpracovat, protože se furt té babičky ptala, proč se tam děje to, co se tam děje... Ta holka mluvila víc, než všichni dohromady v tom filmu. Měla jsem tisíc chutí jí říct, ať je konečně potichu, ale já na tohle prostě koule nemám.

- Otys 2016 

Mé pocity z toho? 

Film byl skvělý! Sice filmová Harley tu komiksovou nepřekonala, ale byla super. Akorát tam víc mohli zapojit Jokera, byl tam hrozně málo. Čekala jsem, že bude taky členem toho Sebevražedného oddílu, nebo, že tam aspoň bude víckrát. Jinak to bylo super. Ale do teď je mi líto těch kluků... Dilinou se nestaneš, dilinou se narodíš... A tu ukecanou holku slyším v hlavě do teď! Pokud znáte nějakou malou holku s brýlemi, která má kámošku Marcelku s brýlemi a taky kámošku, která poslouchá Blakkwood Records, tak jí prosím vyřiďte, že v kině se má být ticho! Děkuji. 

No, doufám, že jsem vám (ne)způsobila rakovinu a tohle by bylo asi pro tenhle článek všechno, pokud se vám tenhle trapas líbil, tak můžete napsat koment, jestli by jste chtěli udělat tu novou sérii ,,Otakarčiny trapasy." (Název ještě vychytám.) 

U dalšího článku TAKOS! 

+17

Příběhy a povídky

Autor: Otakarka El. Petřinská   |   Publikováno: 24.08.2016   |   Zobrazeno: 1071x