HryProDivky.cz
KagamineRinCZ
Škola psaní #2 - JAK VYTVÁŘET DIALOGY
Minule jsme si řekli, jak vytvářet postavy do příběhu. A dneska se trochu detailněji podíváme na to, jak tvořit dialogy.
Dialog je rozhovor mezi dvěma ( nebo více) osobami. ( termín se teda používá i pro rozhovor mezi více osobami, jinak samotný termín je rozhovor mezi dvěma, ale tím vás nebudu prudit, na tom teď stejně nesejde)
Dialogy a rozhovory postav budou tvořit velkou část vašeho příběhu. Proto je dobré vědět, jak na ně.
1. ,,ON ŘEKL“ S MÍROU
Tohle už jsem vlastně říkala v minulém článku. V souvislosti s tím, že každá postava má mít svou specifickou mluvu, aby bylo vždy vidět, kdo vlastně mluví. Nicméně v delších rozhovorech se často nevyhneme tomu, abychom nakonec přímé řeči napsali, kdo to řekl. Takže zatímco někdy bude za přímou řečí je tečka, jindy tam opravdu bude ,,ŘEKLA SIMONA“.
Nicméně tohle bychom měli používat jen, když je to nutné. Tedy, pokud by se čtenář nebo i my sami v rozhovoru ztratili, kdybychom to tam nenapsali. Schválně. Malá ukázka. Co je vám čtenářsky příjemnější:
,, Měli bychom si toho králíka nechat.“ Řekla Ramperurda
,, Já tí nevím.“ Řekl Temelín.
,, Proč ne?“ Řekla Rampepurda. ,, Já mám králíky ráda
,, Jo, jenže všude dělají bobky a smrdí.“ Řekl Temelín.
,, Tak víš co? Uděláme kompromis. Já se o něj budu starat sama, a ty mi jen přispěješ na jídlo.“ Řekla Rampepurda.
,, No tak fajn, když na tom trváš, ale přispěju ti maximálně stovku měsíčně.“ Řekl Temelín a vytáhl peněženku.
Nebo
,, Měli bychom si toho králíka nechat.“ Řekla Ramperurda
,, Já tí nevím.“ Řekl Temelín.
,, Proč ne?“ Řekla Rampepurda.
,, Jo, jenže všude dělají bobky a smrdí.“
,, Tak víš co? Uděláme kompromis. Já se o něj budu starat sama, a ty mi jen přispěješ na jídlo.“
,, No tak fajn, když na tom trváš, ale přispěju ti maximálně stovku měsíčně.“ Řekl Temelín a vytáhl peněženku.
Další věc je, že místo neustálého ŘEKL ŘEKL můžete psát, co daná osoba dělala, JAK TO řekla nebo popsat její pocity. Takže to může vypadat i takhle:
,, Měli bychom si toho králíka nechat.“ Řekla Ramperurda, zatímco králíčka drbala za ušima.
,, Já tí nevím.“ Řekl Temelín, a podrbal se za uchem. ,, Králíka?“
,, Proč ne?“ Nechápala Rampepurda.“
,, Jo, jenže všude dělají bobky a smrdí.“
,, Tak víš co? Uděláme kompromis. Já se o něj budu starat sama, a ty mi jen přispěješ na jídlo.“ Napadlo Rampepurdu, doufaje, že tak manžela přemluví.
,, No tak fajn, když na tom trváš, ale přispěju ti maximálně stovku měsíčně.“ Rezignoval Temelín a vytáhl peněžěnku.
Vidíte ten rozdíl? Neustálé řekl řekl zkrátka není dobré. Můžete ho nahrazovat i slovy jako OSVĚTIL, SDĚLIL, MÍNIL, ROZHODL, NAPADLO HO, NAVRHL. Nebo právě doplnit o to, co u toho daná osoba dělala, jak se tvářila a jak se cítila nebo jak to vypadalo, že se cítí:
ŘEKL A ZAMRAČIL SE
TO JE ALE DEBIL, POMYSLELA SI.
USMÁLA SE
ŘEKL A DOUFAL, ŽE BUDE MÍT KLID
ZACHICOTALA SE JAKO ŠKOLAČKA
ODPOVĚDĚLA, A VZALA DO RUKY TUŽKU.
Tohle jsou drobné triky, jak dialogy obohatit o slovní zásobu a ještě tak čtenáře lépe vtáhnete do příběhu ohledně toho, co se děje, a pomůže jim to vcítit se do postav.
2. POZOR NA HODNĚ ZÁROVEŇ MLUVÍCÍCH LIDÍ
Sama se do toho často pouštím, a pak se v tom ztrácím :D Ale je lepší, když mezi sebou mluví max. čtyři lidi. Protože pokud mezi sebou delší dobu diskutuje osmičlená parta, je fakt těžké to uhlídat a ukočírovat. Celé je to pak hrozně zmatené, vy sami nevíte, kdo mluví, a kdo má jak reagovat, a než se všichni vystřídají, tak i čtenář zapomene, co řekl ten první :D Proto je lepší nepouštět se tak často do rozhovorů s opravdu hodně lidmi, a pokud to příběh dovolí, nechte mezi sebou mluvit max tři, čtyři lidi najednou.
3. ANI MOC ANI MÁLO
Pokud bude příběh sestavený je z dialogů, nebude to příběh, ale scénář. Na druhou stranu, když budete jen syrově popisovat, co se děje, nebude to příběh, ale školní slohovka do páté třídy. Proto je dobré, aby dialogy a vyprávění byly v rovnováze, ideálně půl napůl.
Takže a´t chvíli postavy mluví, pak vyprávět, buď z pohledu hlavního hrdiny nebo vypravěče, co se děje. A pak ať klidně zase kecají :D
Také je super, zvlášť pokud je vypravěč ich formový, aby do rozhovorů dával nějaké své vlastní vsuvky. Takže je nějaký dialog….Postavy spolu chvilku o něčem mluví, třeba o tom, jaký měli včera malér ve škole.
A po pár přímých větách hlavní postava jakoby promluví ke čtenářům. Asi takhle:
Jistě, to se zase stala taková situace. Ten blázen si přitáhl do školy elektrickou koloběžku, už zase, i když za to minule málem dostal dudku, a v hodině matematiky se sebral s tím, že jde na záchod, a šel jezdit po prázdných školních chodbách. No jak to dopadlo? Stejně, jako naposledy. Naboural ředitelnu.
A pak zase pokračuje dialog. Tohle čtenáře vtáhne do příběhu jako černá díra. Tyhle vsuvky, kdy postava nebo vypravěč na chvíli jakoby opustí svou roli, a začne mluvit ke čtenářům, fungují jako dobrý lapač a krásně doplňují delší dialogy. Také mohou vysvětlit spoustu věcí nebo názorů, postojů a chování postav.
4. ER FORMA/ICH FORMA
Příběh můžete psát buď ich formou nebo er formou. Er forma, to je když příběh vypráví vypravěč. Ich forma je, když příběh vypráví hlavní postava. Tedy, nějak takhle:
Všechno to začalo, když jsem nastoupila do práce. Myslela jsem si, že začínám nový život. To jsem ale ještě netušila, jak moc se můj život od základu změní. Tím hlavním bodem bylo setkání s Hubertem.
Nebo:
Konečně nastal ten den, kdy Eržika nastoupila do nové práce. Těšila se, jak začne nový život. To ale ještě netušila, jak moc se její život od základu změní. A hlavně, jak moc její život změní setkání s Hubertem.
Já osobně píšu nejradši v ich formě, protože se tak dokonale vcítím do postavy, která příběh vypráví, ale volba je na vás.
Pokud příběh píšete ich formou, je popisován z pohledu hlavní postavy. Dialogy pak vypadají takto:
,, Já už fakt nevím, co s tebou!“ vyjekla JSEM konsternovaně.
,, Jak, co se mnou? Ty aby sis furt nestěžovala.“ Mávl Vilém rukou.
Hlavní postava pak vypráví příběh ze svého pohledu, mezi dialogy právě ona popisuje, co se děje, jak kdo vypadal, a jak se ona sama cítí.
V er formě pak vypadá dialog takto:
,, Já už fakt nevím, co s tebou!“ vyjekla Alena
,, Jak, co se mnou? Ty aby sis furt nestěžovala.“ Mávl Vilém rukou.
Pokud píšete er formou, můžete psát jako nezúčastněný vypravěč. Tedy, vypravěč popisuje nezaujatě a trochu chladně, co se děje, a veškeré emoce postav jsou zaznamenány právě v dialozích.
Nebo můžete psát jako třetí osoba, ale z pohledu hlavní postavy. Tedy, budete psát, jako kdybyste vyprávěli příběh o někom, ale budete více zasahovat do děje. Více se zaměřovat na tu hlavní postavu, i na ostatní a více se do toho vkládat jako samostatný vypravěč.
Volba stylu pak záleží na vás.
5. MONOLOG
Dalším bodem jsou ale i monology. Buď se může jednat o situaci, kdy určitá postava sama mluví déle. Například učitel má proslov na konci školního roku, šéf vysvětluje plán práce na příští týden, soudce zahajuje soudní líčení…Daná postava pak sama mluví delší dobu. Nicméně délka tohohle monologu by se vám měla vejít do jednoho většího odstavce. Pokud je potřeba, aby postava vyprávěla déle, je fajn, aby řeč zahájila jako vypravování, a pro čtenářskou orientaci je dobré dát tento text do kurzívy.
Další věcí může být vnitřní monolog. Situace, kdy postava hovoří sama se sebou o tom, co se děje, a co cítí. Může hovořit sama k sobě nebo ke čtenáři. Obvyklé jsou fráze typu: ,,TO BUDE DOBRÉ“, ŘÍKALA JSEM SI, ,,PROTOŽE UŽ JSEM TO JEDNOU ZVLÁDLA.“ TENTOKRÁT TO ALE BYLO TROCHU JINAK. A TO MI NAHÁNĚLO STRACH.
Tak jo, já doufám, že vám bude článek užitečný, a příště se mrkneme na tvorbu příběhu samotného.
