HryProDivky.cz
5 divných věcí, kterých se bojím
V dnešním článku vám na sebe prozradím, čeho se bojím. Nebudou to ale obvyklé věci a fobie, vybrala jsem pět fakt divných věcí, kterých se většina lidí nebojí, a když jim řeknu, že já se toho bojím, tak přemýšlí, jak se zrovna tohohle někdo může bát :D
Samozřejmě se bojím pavouků, smrti, nemocí, toho, že se něco stane, neúspěchu...to hodně lidí,. Ale mám i pár střelenějších fobií XD Jdeme na ně
DÉŠŤ
Tohle je spolu s pavouky moje nejsilnější fobie. Nejenže nemám ráda déšť, já se ho vyloženě bojím, a chytám z něj totálně úzkostné stavy. Asi je to i tím, že mou náladu nesmírně ovlivňuje počasí, a jakmile se zatáhne obloha, i má nálada potemní, a jak začne pršet, cítím se, jako kdyby mě vysával moskomor, jakoby se ze světa vytratila všechna radost. Když jsem doma a venku prší, zatáhnu, abych se na to nemusela dívat. A bojím se jít ven. Dokonce jsem kvůli tomu jednou nešla do školy, když lilo, protože jsem prostě nedokázala vyjít z domu ani s deštníkem :/ A když venku zmoknu, tak brečím, a jsem schopná z toho chytnout i histerák, a mám pocit, jako kdybych snad měla umřít. Mám to dokonce diagnostikované u psychiatra, protože když jsem k němu jednou šla, tak pršelo, a řekněme že...málem volal posily :D
NIVA
Ano, bojím se toho sýru. To souvisí asi s mou obrovskou nechutí až fobií ze zelené plísně. Ale pro mě je niva skoro jako pavouk. teda né až tak moc, ale strašně se mi hnusí, a nikdy bych se jí nedotkla. A když je třeba v lednici a já mám něco vedle ní, dělá mi problém si to vzít nebo v její blízkosti připravovat jídlo.
JAKÁKOLI OPERACE NEBO PRÁCE S ČÍSLY
Mám těžkou diskalkulii. Jsem v podstatě matematický dement .D nezvládám ani základní počítání do dvaceti ( mám ve škole na vše povolenou kalkulačku - ovšem i do té jsem schopná psát ta čísla špatně a pletou se mi. Stejně tak jakákoli jiná operace s čísly, jejich zapisování nebo třeba i počítání čárek na papíře. Prostě to nezvládnu. Takže je logické, že z toho mám hrůzu, protože vím, že můj mozek to prostě nezvládne
KDYŽ NA MĚ NĚKDO ŘVE
To asi souvisí s tím, že moje máma vždycky hodně křičela. Často kvůli úplným blbostem, stačil jeden drobeček na lince, špatně umytý talíř, trojka ve škole, že mi něco spadlo ( i když se nic nerozbilo) nebo cokoli jiného. Kvůli všemu byly doma vždycky histerické scény, které se neobešly bez obřího řevu, výtek, nadávek a někdy i házení věcí. Z toho důvodu, když na mě někdo začne křičet, hrnou se mi do očí slzy a mám chuť utéct. A to i když na mě nějakým chladným nebo otráveným tónem zvýší hlas, přestože to třeba ten někdo nemyslí nějak zle.
OPICE
Jop, bojím se opic :D Nikdy jsem je neměla ráda, a nikdy se mi nelíbily, a vždycky mě něčím znepokojovaly a děsily. A když jsem jednou jako malá navštívila ZOO v Kroměříži, byl tam, v takové té staré kleci jen s mřížemi, pavián. Já měla červené šaty. A je to dráždí, protože před bojem na sebe vystrknují ty červené zadky.
Ten pavián se mohl vyloženě zbláznit, začal strašně dorážet na klec a hrozně ječet a bylo vidět, že kdyby tu mříž ( která měla mimochodem nejlepší léta za sebou) nějak rozbil, tak by mě asi fakt zabil. A to tenhle strach a odpor k opicím umocnilo
