Valentýn se blíží

Bylo další nudné ráno a já jsem si uvědomila, že jsem si nenachystala budík. Nakonec mě vzbudila máma. Ještě že ji mám. Ale zpět k mému polozaspání. Okamžitě jsem vstala a šla do kuchyně, abych si dala mléko a pak si mohla umýt zuby. Mléko bylo ledové, ale i tak jsem si do svého hrníčku přilila. Jak jsem se tak loudala ke své židli, koukla jsem se na kalendář. Dneska je 23.1., než se nadám, bude Valentýn. Ajaj. Sice mám ráda Valentýn, ale právě v tento den jsem nervózní. Nevím proč, je mi prostě divně. Na Valentýna jsem nervózní a plachá. Sice to nechápu, ale to nevadí. Hlavně, že jsem v poho.Horší to má moje sestřenice, ta na Valentýna zuří a je agresivní. Nikdo, ani ona neví proč. Teď jsem si vzpomněla, že jsem omluvena z tělocviku. Konečně! Konečně nemusím dělat ty nudné a trochu trapné cviky. Tohle bylo od mých rodičů super. Aspoň budu mít víc času na relaxování. Ale zpátky k příběhu. Blíží se Valentýn, a já vůbec nevím, co bych si měla obléct. Problém byl ten, že jsem na tenhle den chystala oblečení v polovině ledna, a Valentýn je přece až 14.2.! Hold mě baví vymýšlet outfit na den, který bude maximálně za týden. Je to divný, ale dobrý. Baví mě srovnávat jednotlivé kousky a měnit módní plány. Je to super! Sice je to občas těžké, ale nakonec přece jenom vyberu nějaký cool kousek. Baví mě to. Někomu to může přijít hloupé, ale mě to prostě baví. Nevím proč, ale baví mě to. Jedno ale vím jistě: Oblečení a doplňky budou červené, růžové a bílé. Doufám, že to bude vypadat něžně a zamilovaně. Taky se hodlám nalíčit. To bude bezva. Doufám, že všechno dopadne dokonale. Kéž by. Někdy stačí jen doufat, někdy člověk musí i makat. Snad vše dobře dopadne. Valentýn tu totiž bude jako na koni. Že jo? Snad...