HryProDivky.cz
Pokračování mrtvého blogu
Pamatujete si ještě na tu holku, co o půl jedné ráno popíjela pivo z kelímku s brčkem a vlastnila elektronku, i když původně kouření odsuzovala? Jo, je zpátky, ale už to není ona. Pivo už nepije a elektronku už nemá, vlastně se omezila jen na pití a kouření s přáteli, když teda zrovna má možnost být u někoho na bytě a popíjet tam se svým přítelem a jeho kamarády. I její vzhled se změnil. Ono když máte pro koho vypadat dobře, tak se o to snažíte. Vlastně se celkově tak nějak zlepšila, vyvinula hlavně mentálně a intelektuálně a vyloupla se z té své ulity. Není se čemu divit – na krku má maturitu, o které se říká, že je to první velká zkouška dospělosti, což není tak úplně pravda. Je to spíš o tom, kolik informací si dokážete dostat do hlavy a následně říci pod vysokým tlakem. Ale pokud jste někdo, kdo dokáže situaci náležitě obkecat, tak nemáte problém. A pokud vám to ještě nedošlo, tak ta holka, o které mluvím, jsem já. Takže konec blbostí a řeknu vám, jak probíhal můj život od dob posledního vydaného článku na mém blogu.
Po prázdninách, které byly díky naší milé čínské nemoci trochu prazvláštní, jsem nastoupila zpátky do školy, akorát si už nepamatuji, jestli to bylo v roušce nebo ne. Ale ať už to bylo jakkoliv, tak stejně přišla nová nařízení a museli jsme je mít povinně nasazené. A že to někteří učitelé brali hodně vážně – matikář po nás dokonce chtěl, abychom například vůbec nepili a nejedli abychom je mohli mít nasazené. To mě přivedlo na nápad vpíchnout si do žíly pár chloroplastů, abych mohla, stejně jako rostliny provádět fotosyntézu a nemusela tak jíst ani pít, bez toho, abych omdlela hlady a žízní. Samozřejmě je to nesmysl, ale jako tichá reakce na matikářův nesmyslný požadavek to bylo dobré. Tak dobré, že se moji přátelé pod rouškami dusili smíchy, což sice nebylo zrovna ideální, ale aspoň jsem si mohla připočítat nějaké ty body k dobru.
Jestli se ale něco dost razantně změnilo, byl to můj přístup ke světu a obecně ke všem věcím. Začala jsem se na věci dívat více skepticky a hlavně jsem začala uvažovat nad různými věcmi a analyzovat různé okolnosti a závěry a důsledky a tak dále. I moje koníčky začaly být trochu víc vědečtější než doposud. Ostatně koho by bavily parodie na politické debaty, nebo diskuze o současných situacích, prezentovány známým a celkem objektivním člověkem. Takže je možné, že se mé články ponesou v uvozovkách intelektuálnějším duchu než předtím, což ale v porovnání se stupiditou a zbytečností některých zdejších článků nebude vůbec na škodu. A upřímně, raději bych tu zveřejnila vlastní filozofickou esej, které by nikdo moc nerozuměl, než abych se třeba jen náznakem pokusila okopírovat formátem i obsahem některé články. Faktem je, že tato stránka už je prakticky z poloviny mrtvá, a jen její blog je něco, jako těžce bijící srdce, které je ale sžíráno vážnou chorobou. Takže ať už budou mé články jakékoliv, tak pochybuji, že si je přečte víc, jak 5 lidí.
