HryProDivky.cz
Blog by Nikky
Sabrina- Dívka plamenů - příběh na pokračování
Ahoj! Mám tu druhý díl naší milé Sabriny! Snad se vám bude líbit
2.
Táta přirazil s lodí ke břehu. Odfrkl si a otřel si zpocené čelo.
Vydali jsme se směrem k našemu stanu. Měla jsem chuť se sesunout na zem a začít proklínat tohle místo. Kdyby tak rodiče věděli, že se Bastian…
,,Tak, a k večeři si opečeme buřty,“prohlásila slavnostně máma. Zatímco Stela a Sebastian jásali, já jsem si pomyslela, že než odtud odjedeme, budu mít na ty prokleté buřty alergii.
Rodiče se vydali obhlédnout kemp. Bastian si hrál s plyšovým tygříkem, něco si u toho mumlal a zamyšleně se díval na celtu stanu. Podívala jsem se na Stelu. Jakmile si všimla, že na ní koukám, vypískla a schovala neznámý předmět za svoje záda. Já jsem rozevřela oči šokem. Potom jsem k ní napřáhla ruku.
,,Dej sem ten mobil, Stelo,“řekla jsem a přísně se na ní podívala. Stela se usmála a řekla:,,Nabízím ti dohodu. Dovolím ti napsat Evě a ty mě nepráskneš tátovi. Prosím! Kdyby to zjistil, zabije mě.“
Touha napsat Evě byla silnější než touha po spravedlnosti. Vzala jsem mobil do ruky a napsala Evě.
Ahoj Evi!
Mám se tady strasne. Jak se mas? Snad se mas lip nez ja. Je to tu divne a jsem bez tebe ztracena. Pomoooc!
Sabrina.
Podala jsem Stele mobil. Strčila si ho do tašky, právě když do stanu lezl táta. Naštěstí si ničeho nevšiml. Začal nás zásobovat informacemi o kempu. Zavřela jsem oči a přála si, aby to už skončilo.
Moje přání se nesplnilo úplně. Táta sice přestal kecat, ale vzal nás ven na večeři.
O velkého ohniště seděli vodáci bok po boku a něčemu se hlasitě smáli. Pár jich odešlo a táta zabral místa. Potom nám podal klacky a buřty a my si je opekli.
Po jídle jsem tátovi řekla, že se jdu projít po kempu a dělala jsem, že jsem nadšená. Když mi to dovolil, Stela mi potají podala mobil a já jsem se s nadšením vzdálila od ohně.
Na okraji kempu jsem si pustila svou oblíbenou písničku jménem Better than this. Zatímco Ross zpíval, uvolnila jsem se.
Najednou mi někdo zezadu sáhl na rameno. Otočila jsem se a spatřila ty tři kluky, kteří na mě cákli tu vodu. Ten největší začal mluvit.
,,Ahoj. Já se jmenuju Miloš, ten menší je Petr a nejmladší Lumír. Jak se jmenuješ ty?“
,,Já… se jmenuju Sabrina,“řekla jsem. To už začal mluvit Petr. Byla jsem toho názoru, že je z nich nejhezčí.
,,Co to posloucháš?“zeptal se mile a podíval se na displej.
,,Jo, toho znam, je celkem super,“řekl ještě a podíval se mi do očí.
Pozvali mě na zmrzlinu. Dala jsem si vanilkovou, stejně jako Petr. Zatímco jsme ji jedl, neunikl mi Petrův zkoumavý pohled. Najednou se podíval na prstýnek a ztuhl. Všimla jsem si, že má ne prstě podobný, ale má na něm jen jeden kamínek a ten jeho prstýnek je tlustší.
,,O...odkud ho máš?“zeptal se překvapeně. Náhle ho Lumír dloubl do žeber a pravil:,,Nevyzvídej, brácha, ona se tě taky mohla zeptat, odkud ho máš ty, ale ty jsi prostě jenom víc… prostě rád víš o všech všechno a sám jsi jako zahalený v mlze.“
Přestal se ptát, ale po zbytek našeho postávání se díval už jen na prsten.
Když jsme se loučili, řekli, že zítra se tu zase sejdeme. Petr mi sáhl na rameno, když odcházel. Ještě dlouho potom mi v té ruce mravenčilo nadšením.
Ve stanu jsme se chystali ke spánku. Venku pršelo, my ale byli hezky v bezpečí a v suchu v našem stanu…
Asi za hodinu jsem se probudila. Obrátila jsem se na druhý bok… A na tváři jsem ucítila mokro….
Zamračila jsem se. Viděla jsem, jak po stěnách teče voda.
A jak se toho dotýká Bastian.
,,Bastianee! Vykřikla jsem a hned vzápětí na to:
,,Když prší, tak se nemůžeš dotýkat stanu, je ti to jasný, prcku?“
Až do rána jsme vylévali vodu z naprosto promočeného stanu.
Snad se vám to líbilo. A pokud si chcete poslechnout Sabrininu oblíbenou písničku, máte ji tady:
