Kentaurka 2. díl

Ahoj kremrolky, a tady máte k Vánocům druhý díl Kentaurky!

,,Potřebuje klid… Nemačkejte se kolem ní tak!“
,,Co to má za znamení? Takové jsem nikdy neviděl!“
,,Je celkem hezká, co tu dělá?“
Probudí mě změť cizích hlasů. Otevřu oči a zamžourám.
,,Probouzí se!“
Sklání se nade mnou spousta kentaurů a žvatlají. Zaostřím na starou ženu se stříbrnými vlasy a vrásčitou pletí. ,,Jmenuji se Jacinda. Jak se zdá, našla jsi bránu do světa kentaurů. Musím tě se vším seznámit. Máš nějaké dotazy?“ ,,Ko-kolik nás tu je?“ ,,No, momentálně… deset.“ ,,Jenom?“ ,,Ano, ti obyčejní… Museli odejít do pekla kentaurů.“ ,,A já… jsem obyčejná?“ ,,Nejsi, Vaneso. Ty máš talent telepatie, čtení myšlenek a empatie a můžeš si sem teleportovat věci ze světa lidí. Vidíš, na boku máš znamení fialové noty.“ ,,A to je dobře?“ ,,Ano, velice dobře. Jsi nejsilnější kentaurka v dějinách!“
Podívala jsem se kolem sebe. Byla jsem hodně zmatená. Jacinda mě vezme kolem ramen a povídá: ,,Měli byste se jí všichni představit.“
Přijde ke mně kentaurka. Má plavé vlasy s modrými prameny a tělo má bílé. Na boku se jí leskne modrá kapka. ,,Já jsem Katara. Ovládám vodu.“ Zvedne ruce a začne s nimi pohybovat. Objeví se jí v nich pramínek vody, který postupně sílí. Potom s ním hodí směrem ke klukovi, který má rovněž bílé tělo a ještě světlejší vlasy se stříbrnými prameny. Všimnu si, že má křídla, pevně složená k tělu. Katara mluví: ,,Tohle je Dany. Ovládá vzduch.“ Dany se ujme pramínku, sevře ho do ruky a pramínek zmrzne. Dany ho vyhodí do vzduchu a bleskově se vnese. Jeho bledé tělo se zaleskne na sluníčku a on paprsek uchopí. Na jeho boku si všimnu několika lesklých namalovaných proudů větru. Taky si všimnu Katařiny podprsenky. Dvě mořské hvězdice? Já mám prsa zakrytá jenom vlasy. Chopím se nové fialové síly a vyčaruji si takový lesklý fialový zákryt.
To už zledovatělý pramen dopadne do rukou zrzkovi se zbarvením ryzáka. Led zasyčel a proměnil se ve vodu. ,,Tohle je Filip, ovládá plameny a oheň,“ řekla Katara a na Filipově boku se zaleskl oranžový symbol plamene.
Tam, kam dopadla voda, vyrašil obrovský strom porostlý květinami. Všimnu si, že to dělá nesmělá dívka s krátkými vlasy a hnědým tělem s lehkým nádechem do zelena. ,,To je Fiona,“ informuje mě vodní kentaurka. ,,Jinak, tohle je Jacinda a má talent rozumět hvězdám, pod jejím vedením se rozzáří, zhasnou nebo se z nich stane kometa.“ Spatřím kluka s hnědým tělem a bílými flíčky na zadních nohou. Na boku se mu vyjímají nakreslené kapesní hodinky. Má hnědé vlasy dlouhými po ramena. ,,A tamten je Robin. Má schopnost zastavit nebo vrátit čas. Jo, a ten pískově zbarvený vedle něj je Leo, vládne kamenům a písku.“ Leo se na mě vřele usměje. Robin, nejhezčí kentaur, má ve tváři nerozpoznatelný výraz. Ještě je tu dívka, která ovládá zvířata Lenka se žluto-bílou srstí a kluk Martin s talentem na rychlost, blesk na jeho boku a srst šedá jako blesk to potvrdí.
,,A ty jsi desátá,“ pronese stará Jacinda dramaticky. ,,Necháváme si tu jen ty silné, ti ostatní putují do pekla. Teď si svými schopnostmi postavíš dům.“

Tak, veselé Vánoce a další díl zase někdy.

Komentáře