HryProDivky.cz
Velký vykřičník 1. část
Velký vykřičník
1. kapitola
,,Nezapomeň doprovodit Petříka do školky," volala mamka z kuchyně. Vařila nějakou nechutnost, jako každé ráno.
Ještě jsem smolila domácí úkol z přírodopisu. Když jste zapomnětliví sedmáci jako já, tohle se vám stává skoro každý den. Zamhouřila jsem oči. Květina jménem vajgélie? Co to proboha je?!
O chvíli později jsem si hodila na záda batoh. Přívěsek se srdíčkem zavěšený na zipu mě bouchne do ramene. Usměju se při kontaktu mé kůže s chladnou ocelí.
Je to přesně týden, co chodím s Pavlem. Je to naprosto dokonalý kluk ze 7.B, který mi na školním výletě do Prahy vyznal lásku! Celkem se mu divím. Je takový přitažlivý a hezký, že by mohl mít každou.
To já... Jsem zcela obyčejná a nijak zajímavá holka. Každou chvíli čekám na esemesku, že se se mnou rozchází. Ale ta zpráva nepřichází! Přijde mi, že mám dokonalý život.
Jmenuju se Alice Váchová. Je mi třináct a půl let, ráda si čtu a poslouchám hudbu. Ani nemluvím o procházkách v přírodě s mým báječným klukem!
Popadnu Petříka za ruku a vydáváme se směrem ke školce. U hlavního vchodu do oranžové budovy se tísní spousta maminek s dětmi. Protože mamka tu pracuje v jídelně, napadne mě školku obejít a přivést Petra bočním vchodem, stranou od všech lidí.
Jak jdeme po rozpukaném chodníku, pětiletý Petr ukáže na cestu.
,,Křídy," hlesne. Nechápu ho. ,,Křídy," opakuje a ukáže před sebe. Na asfaltu se válí rozlámaná červená křída a o kousek dál je namalovaný obrovský vykřičník. Je velký, jako kdyby se mi Petřík postavil na hlavu a zvedl ruce.
,,Nebezpeči?" Zvedne ke mně oči. Než zatočíme za roh, zastavíme. Ne že bych si myslela, že tu bude nějaký vrah, ale zajímalo by mě, kdo to tady namaloval. Znovu se rozejdeme. Mám chuť se smát, že jsem tak napjatá. Určitě to malovalo nějaké malé děti. Zvednu oči od chodníku a strnu v němém, zoufalém úžasu. ,,Pa... Pavle?" Můj hlas je tenký, roztřesený. Věděla jsem, že já jsem pro něj moc obyčejná!
Vášnivě se líbá s třídní kráskou Ivetou, která se podepisuje Ivett. Jako by byla nějaká lepší než my ostatní. Teď ji Petr svírá v náruči. Není to váhavá pusa jako ta jedna, co mi dal. Tohle je, dámy a pánové, nefalšovaný francouzák! Když vidím, co dělá s rukama na její hrudi, na rozdíl od té mé není plochá... A když spatřím, kam mu ona strká dlaně a kde ho hladí, mám chuť brečet.
Neslyšeli mě. Teda, on mě neslyšel, ale Iveta jo. Otevře oči a zmáčkne ho. Vyjeknu a Pavel šokovaně otevře oči. Chce něco říct, ale Petr se rozbrečí.
,,Co se děje, Péťo? Něco tě bolí?" vyhrknu. Petr se na mě zadívá uslzenýma očima. ,,Myslel jsem, že tě má rád." Řekne to tak klidným hlasem, jako by neplakal. Popadnu ho za ruku a běžím pryč.
,,Ali!" ozve se výkřik. Já se ani neotočím.
Péťa je ve školce a já jdu do školy. Nemůžu tomu uvěřit. Nic takového jsem nikdy neviděla... A horší je, že mi zahýbal.
Strhnu přívěsek z batohu. Černým fixem na srdíčku namaluju prasklinu a strčím mu ho do skříňky. Ať ví, že s losery já chodit nebudu.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
Komentáře
ariana violetta(Bradavice)
Další díl! !!