Blog Butterfly340

«Nejnovější články | Blog Butterfly340

Vytvořit blog | Nápověda

Story do soutěže

Ahoj! Včera jsem četla o soutěži od uživatelky kája brožinová.

Pokuď by jste se chtěli o soutěži dozvědět víc, nebo se dokonce zapojit, klikněte sem.

Zadání soutěže mi přišlo docela nejasné, takže jsem se rozhodla sem napsat svě story. Jednu, co jsem psala už dříve do školy za úkol, což bude líčení zimní krajiny a druhá bude vyprávění s vánoční tématikou.

Zimní krajina

Procházím se lesem. Je zima. Ale ne ta blátivá, kdy prší a slunce se za mraky schovává. Ale ta pravá pohádková jako z Ladových obrázků. Smrky zachumlané do zářivě bílé peřiny mlčky postávají a koukají na mne. Nejen smrky se však tak vyparádily. I v dálce borovice zdobí namrzlý třpytivý sníh. Leskne se a třpytí do dálek. Jako kdyby se hádaly o to, komu zima sluší víc. Jen topol na pravo jim to kazí. Stále ještě usilovně drží loňské uschlé listy. Jeho kmen se ale přizdobil drobnými vločkami. Drobnými jak ten nejjemnější písek světa. Inu, zima kouzlí na stromech divy. A pamatujte, nejen o Vánocích to tady může vypadat jak v ruské pohádce! Stačí mít jen trochu fantazie a představovat si...

Vánoční příběh

Vždycky jsem si přála štěně. Jenomže rodiče byli tvrdě proti. ,,A kdo ho bude venčit? No a co až vyroste? Se psy bývají jenom problémy!" Namítali neustále. A já každé Vánoce psala do dopisu pro Ježíška stále to samé slovo ,,Pes". I tyto Vánoce nebyly vyjímkou. Peklo se cukroví, zdobil stromeček a já doufala v zázrak.

Při šrědrovečerní večeři jsem byla dosti nervozní, jestli dostanu svůj vysněný dárek. Dojedlo se a rodina se vydala do obývacího pokoje ke stromečku. A hádejte, kdo tam byl první? Ano, já. Okamžitě jsem vyhledala všechny dárky, které měli na štítku mé jméno a začla s vybalováním. Až jsem měla všechno vybalené a zbývala jen jedna obálka, zmocnil se mě smutek. ,,Tak honem, rozlep tu obálku a podívej se, co tam je,"řekla máma a usmívala se přitom od ucha k uchu. I táta zpozorněl. Vzala jsem z kuchyně nůž a rozlepila obálku. Byl v ní modrý papír a na něm adresa. ,,Co to má být?" Zeptala jsem se. ,,To je adresa, na které na tebe čeká pejsek" Odpověděl táta. Nemohla jsem tomu uvěřit! Oni mi fakt koupili psa! No, teda spíš štěnátko, ale to je jedno přece.

Následující ráno jsem nemohla dospat. Byla jsem nedočkavá a plná očekávání z nového domácího mazlíčka. Až se probudili i rodiče a všichni jsme byli připraveni na cestu vyjeli jsme. Zdálo se mi to jako věčnost, i když ta cesta netrvala déle jak třicet minut. Po té neuvěřitelné době ztrávené v autě jsem vyběhla k domu, u kterého táta zastavil a zazvonila. Otevřela mi postarší paní s pejskem v náručí. ,,Ty jsi jdeš pro psa?" Zeptala se mile. ,,Ano!" Vykřikla jsem radostí.