Krvavá přeměna I.díl

Nikdy jsem si neuvědomila,jaká je smrt. Ale ted´ to vím-je klidná a nemilosrdná,ačkoli v každém případě jí máme poděkovat. Za to,že nám smírnila či ukončila trápení v bolestivém životě. A toto je můj přiběch....

Byla tmavá noc, měsíční svit mi svítil na obličeji,cítila jsem to jemné pohlazení měsíce,který byl právě plný. Šla jsem dál po kamenité cestičce,která vedla na východ. Cítila jsem,jak na mě vánek dýchá a šeptá mi do ucha. Vysoce jsem se nadechla a šla dál,cítila jsem tlak,jakoby mě někdo sledoval a šel přímo za mnou. Právě se jemný vánek změnil na vítr a čechral mi mé vlasy,až mi to přišlo velmi příjemné. Ted´ jsem ostře zahla,ale stín šel stále za mnou. A přede mnou stál chlapec,který vypadal jakoby to byl můj vrstevník. Stál opřený o zídku ,,Ahoj" řekl velice mile,měl neuvěřitelně sametový hlas. Měl krásné bronzové vlasy,oči tmavé-přišli mi skoro černé,delší řasy a bledou tvář. Rty rudé jako nejčervenější růže a licní kosti měl krásně viditelné. Celý byl tak krásný a přitažlivý. ,,No...já...Ahoj" pousmála jsem se a on mi úsměv oplatil. ,,Co tu děláš takhle po tmě a sama? Mohl by ti někdo velice nepěkně ublížit." ale úsměv mu ze rtu velice rychle zmizel ,,Šla jsem se jen tak projít...na čerství vzduch,víš? Je to zdravé." prohodila jsem. Úsměv mu znovu naskočil ,,Ano,to máš pravdu...Jsem Alan,a ty?" Trošku mě zaskočil,ale i tak jsem se dala do řeči: ,,Jsem Amelia" půvabně se usmál ,,No...Amelio,rád jsem tě poznal,ale neměla by jsi už jít domů? Vaši by asi neměli moc velkou radost,kdyby jsi přišla pozdě. Takže,kdyžtak se ještě uvidíme." otočil se na patě a odešel

Pokud se vám I.díl líbil dejte určitě plus a kdyby jste měli zájem o další napište mi do zpráv nebo do komentářů,dejte mi vědět jaký na to máte zájem :)

Komentáře