Sněhová dívka 1-kapitola

KŘUP!!! To jsem cítila, jak se mi nohy zabořují do sněhu. Zrovna jsem totiž s kamarádkami Claudií a Miou kterým je jako mi 12 let byla v lese a hrály jsme na schovávanou. Já jsem s Claudií běžela mezi stromy, zatímco Mia nás hledala. ,,Pojď tudy, Claire, všechny známe les jako svoje boty, nikdy se tu nemůžeme ztratit. " řekla Claudie. Kdybychom si v tu chvíli obě uvědomily, že se Claudie mýlí a nešly přes cestu, na které se ztratilo už hodně turistů. Rodiče mi o ní říkali, že i kdyby trakaře z nebe padaly nemám na ni za žádnou cenu chodit. Jenže byl sníh a cesta byla zakrytá a proto jsme se na ni vydaly, nevědíc, že jsme na ni. Vtom uklouznu a spadnu. ,,Pojď, zvedni se, běží za námi. Musíme se schovat. " říkala Claudie, jenže hlasitě fučel vítr a proto jsem ji neslyšela. Jenže v tu chvíli Mia zvolala: ,,Mám vás! Schválně, kterou dřív chytím" a rozběhla se k nám. Claudie běžela přes pole ale já pokračovala dál v cestě. Vlastně mě v tu chvíli nenapadlo, že kdybych utíkala s Claudií, udělala bych líp. Mia běžela za ní. Já jsem se ale neohlédla za sebe, a běžela jsem dál. Až když se ocitnu mezi stromy, ohlédnu se. Ale pozdě. Nikdo za mnou není. Žádná civilizace. Až za dlouho si uvědomuji, že jsem se ztratila. Claudie s Miou se taky ztratily, ale byly aspoň spolu. V tu chvíli jsem si myslela, že se mi schovávají a jsou blízko mě, ale tím, že jsem je hledala jsem byla ještě hlouběji v lese. Později už jsem zoufalá ale i zmrzlá a křičím o pomoc. Ale bylo to marné... Pokračování příště...