Anonym's blogs

Zakázaná láska - 2. část

Celou chemii jsem se nemohla soustředit. Uvažovala jsem pořád nad tím, co si dneska obleču ven. Teoreticky bych si mohla vzít ten staro růžový svetr do půlky pasu, pod to černé tílko a džíny. Nebo spíš to tričko s upnutým dlouhým rukávem a výstřihem na zádech a k tomu zase džíny s vysokým pasem. Analyzovala jsem si svůj šatník v hlavě. ,,Nino? Dočkáme se konečně tvé odpovědí nebo pořád ne?" řekne celkem naštvaná učitelka. ,,Co? Jo..ehhh, je to NaCl?" vypadne ze mě. Celá třída vybuchne smíchy. ,,Zopakuješ mi prosím otázku, na kterou jsem se ptala?" promluví otráveným hlasem ta stará babizna. Ticho. Nevěděla jsem co říct. Putuju očima po třídě, jestli se nenajde někdo, kdo by mi poradil. Začínám se potit. Najednou mé oči zmapují Adama, který se snaží něco gestikulovat. Vůbec nemám šajna co se snaží naznačit. Ale aspoň snaha se cení. Věnuju mu úsměv. On ho opětuje. Hluboce se zahledíme navzájem do očí. Učitelka poklepe na lavici. Najednou mě z mého ráje úplně vyhnala. Sakra, vidělo hodně lidí, jak jsem se na Adama tak dlouho a zasněně dívala? Bože ne...asi se propadnu. ,,Nevím, promiňte." špitnu učitelce. ,,Dobrá, takže dneska po škole před sborovnou, s tužkou a papírem, a budeš přepisovat školní řád. Dokud to nebudeš mít, tak tě nepustím ze školy. Zařiď si to jak chceš." vyrazí mi dech učitelka. To snad ne, proč zrovna dneska? Co moje ,,rande" s Adamem? Asi vycítil, že na něj myslím, protože se na mě hodně zklamaně podívá. Skoro to vypadá, jako by mu někdo vyrval srdce z těla, a vrátil jen jeho polovinu. Zazvoní na konec hodiny. Rychle se rozběhnu a snažím se odchytit učitelku. Jenže co se nestane? Ta potvora Natálie přesně ví, že mířím za učitelkou kvůli tomu odpoledni. Vyletí ze své židle a odchytne ji první. Mluví s ní o nějakých blbostech a během řeči obě dvě společně vycházejí ze třídy. Vrhne na mě škodolibý pohled. A je to v tahu. Opřu se jednou rukou o zeď a mám co dělat, abych tu zeď právě teď neprorazila. Skloním hlavu, takže mám výhled jen na moje boty. Ucítím teplou ruku na zádech. Vtom mě někdo chytne za ruku, přitáhne k sobě a dá mi..pusu? Po deseti vteřinách se navzájem odtáhneme a já konečně vidím dotyčnému do očí. ,,Adame, já.." ,,Tohle jsem plánoval udělat na konci dne, až se rozloučíme venku. Ale pro případ, že nám to dneska nevyjde.." odpoví Adam, položí mi jeho ruce kolem pasu a opět mě políbí. Nabírá to na intenzitě. Je to tak dlouhý a krásný moment, že se mé podvědomí opět někde zatoulá..


Mé narozeniny. Nejoblíbenější den v roce. Ve škole mi Natka přichystala to nejlepší překvapení, jaké snad může nejlepší kámoška udělat. Vyzdobila mi skříňku a do ní nachystala taštičku s dárkem a nějaký vzkaz. VŠECHNO NEJLEPŠÍ ZLATO :-) Aww, jak zlaté. Odcházím ze školní budovy, když z ničeho nic mi někdo zezadu zakryje oči. ,,Naty?" snažím se odhalit člověka za mnou. Pak dá dlaně pryč z mých očí, já se pomalu otočím a vidím Adama. ,,Adame? Co ty tady? Neměl bys už být někde na půli cesty domů?" snažím se zakrýt mou nervozitu. ,,Něco pro tebe mám, Nino." ta slova mě tak zahřála u srdce, že mi fakt začalo být horko. ,,Adame, vždyť jsem říkala, že žádné dárky nepřijímám." usměju se na něj. ,,Tohle nebylo nějak drahé, neboj se. Ale musíš mi slíbit, že to rozbalíš až doma a natočíš mi tvoji první reakci." vtiskne mi do dlaně zabalenou, středně velkou krabičku. ,,No dobře, slibuju." souhlasím nakonec. Rozloučíme se a já se snažím co nejrychleji dostat domů, abych už to mohla rozbalit. Do pokoje se přiřítím jako blesk, vytahuju mobil, zapnu nahrávání a nejistě začnu krabičku odbalovat. K tomu doplním video pár slovy, aby nebylo jenom ticho. Papír je dole, teď už jenom otevřít. Zvednu víko krabičky, zavřu oči a obsah si vysypu do dlaně. Pomalu oči otevírám. Nahrnou se mi do nich slzy. Já ho miluju. To je ten nejlepší dárek, co jsem kdy mohla dostat! Utírám si oči a teprve teď si předmět pozorně prohlížím. Je to řetízek a na něm přívěsek srdíčka. Všímám si toho až teď, ale v srdíčku je nepatrně vyryté ilysm. Což znamená, moc tě miluju. Rozbrečím se ještě víc a video už radši vypínám. Potom ho pošlu Adamovi s textem zprávy: DĚKUJU, NEJLEPŠÍ DÁREK CO JSEM KDY DOSTALA. 


Naše rty se znovu rozdělí. ,,Nino, moc mě mrzí, co jsem ti tehdy provedl. Ale opravdu, bylo to jedno velké nedorozumění." řekl Adam po chvilce. A jak rychle ten krásný moment přišel, nyní je rychle pryč. ,,Vážně se o tom budeme bavit?" opáčím místo přijetí omluvy. ,,Jo, chci to konečně vyřešit. Pochop, já jsem v tu dobu nevěděl, že mě chceš taky a opětuješ mé city. Jinak bych Natálii nikdy nepolíbil!" řekne zklamaně. Tak počkat.. ,,Co? Vždyť Natálie mi říkala že jste se nikdy nelíbali, a to stejné jsi tvrdil i ty!" odvětím. Teď vidím ten jeho zaskočený výraz. Lhal mi. ,,Takže tohle pro tebe bylo něco jako test, kdy zjistíš, jestli budeš se mnou cítit to, co s Natálií? To jsi podělal, jdi do háje!" vypadnu z té propadené učebny. ,,Nino! Nino!" slyším za sebou jeho slábnoucí volání. Neotočím se. Tohle jsem teda fakt nečekala. Teď jsem zlomená ještě víc, než jsem doposud byla...


Pokračování příště.

Pokud se vám tahle část líbila, zanechte prosím plusík, ať vím, jestli mám pokračovat v tomto příběhu a jestli se vám líbí. Nějaký komentář taky potěší :) mějte se krásně

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.